nazval vychovávacími, a rad, kterými se dítě jednak učí dobrým mravům, jednak si vštěpuje pravidla a zkušenosti zdravotní. Krátká kapitolka o cvičení v řeči shrnuje ukázky výrazův a vět, kterými se děti učí oblamovati si nepoddajný jazyk. V dalších „posměšcích" dovozuje se na četných dokladech, jak si malí Hanáci brousí vtip na př. na známých modlitbách („Otče náš, jenž si. . .")", jménech křestních a rodinných, na jménech místních, na jménech řem slníkův (švpc, kovář) a jiných lidí, zejména židů. V odstavcích, kde spisovatel probírá nadávky a přirovnání, říkadla o živočiších, hlasy zvonů, cepův a ^tavu tkalcovského, osvětluje se zvláště bystrost dětského pozorování a schopnost vystihnouti smyslový postřeh případným olovem. Že tu a tam nalezneme výraz nejen pádný, ale i drastický, rozumí se samo sebou; pokud jde o slovo, venkované neznají společenského klamu a nezastírají ani dětem úst z nepravého studu. Vedl? toho spisovatel klade skupinu rýmovaček, tvořených, jak praví, „z jakési až náruživé rýmovač-nosti". O některých z nich bychom soudili, že jsou prostě tvořeny od vtipnějších jednotlivců na zábavu soudruhů. — Do kapitolky o pastvě jsou vhodně vpletený sbírky jmen, jednak květin, jednak koní a krav, a říkadla při otloukání píšťalek. — Zajímavá je zmínka o dětech „na vínkách". „Před časy — není tomu dávno — na třetí den po porodu školáci chodili na , vínky'; dostávali vrtanec, krajíc chleba i makovníček, a třeba jim dali též něčeho se napiti. Děti přátel a těch, co chystali do neděl, počastovány ve světnici za stolem kávou . . . Když odcházely, navázala jim babka do šátků pečiva čili vínků." ■—■ Stať hrám věnovaná obsahuje jednak rozpočítávadla, jednak popis her samých. Odtud přechází autor po stručném výčtu nej oblíbenějších hádanek к závěrečnému oddílu, který je věnován pohádkám. Spisovatel připomíná, že se „poklad pohádkový na Hané valně zmenšil", a jeho sbírka je toho vskutku dokladem.. Není značná rozsahem, ač autor sem zabral i místní pověsti o strašidlech, o bílé paní a pokladech, a také příliš nevyniká obsahem. Přes to však nalezneme i tam cenné ukázky hanácké tradice. Za doklad uvádíme pohádku o psu a vlkovi a jinou o vlčkovi. V ostatní sbírečce jsou cenné varianty známých látek na př. o maceše a dvou dcerách,

0 hloupé ženě, o hastrmanovi, čarodějnicích a j.

Poměr své práce к Bartošovým Našim dětem vytýká Vyhlídal sám takto: ,,Ačkoli kresba Bartošova rozsáhlá, pestrá, umělecky zaokrouhlena, přece v některých částech není úplná, jsou to pouhé skizzy, jež třeba na-hoditi hustějšími barvami, aby obraz byl sytější, věrnější." Tento úkol tedy vzhledem к Hanákům provedl a při tom se přesvědčil, že Bartoš, právě jako před ním co do písní Sušil, látku v lidu zapisoval věrně. Pro účely srovnávací bylo by bývalo záhodno, aby autor poukazoval na obdobu nebo shodu se sbírkami jinými. Tak na př. čís. 17. na str. 79. je známo z Erbena

1 Bartoše, rovněž čís. 4. na str. 86., čís. 5. na str. 78., některé říkánky na str. 50. a 51. a j. Na srovnanou bylo by všimnouti si také sbírek Slaviiných.

*

Jos. Šíma: Studie výšivek lidových z Čech, Moravy a Uherského Slovenska. (Sbírka kreseb ku poznání našeho lidového ornamentu výšivkového.) V Brně 1909. Nákl. A. Pisa. Str. 5 s 19 vyobrazeními v textu a 130 tabulemi.

Vděčně vítáme krásné dílo prof. J. Šímy, v němž podává nám hojnost vzorů a motivů ornamentálních, výtečnou pomůcku к dalšímu jich upotře-bování a rozvádění. Zvláště pro školy kreslířské, pracovny a dílny jest dílo