Nejslabší dorost mají z rakousko-uherských Slovanů Čechové a Slovinci (silnější však než Němci a Vlaši), nej silnější Rusíni, kteří zároveň s Poláky mají nejméně starců, z části patrně následkem větší úmrtnosti. U Slo-vinců dále jest nápadné velmi slabé zastoupení dospělých (od 20 do 50 let) a příčinu toho hledati jest ve velmi silné emigraci (vedle odnárodňovaní). Nej nepříznivější věkové složení mají ze Slovanů lužičtí Srbové, jak ukazuji v 7. čísle letošního ročníku Slovanského Přehledu.

Niederlova slova, že jsou pravoslavní, kteří se čítají za Chrvaty, a dosti četní katolíci, kteří se cítí Srby, lze dokázati přesnými čísly. V zemích koruny sv. Štěpána bylo 1125 pravoslavných Chrvatů (a 8423 uniatů, hlavně v okresu záhřebském) a 5349 římsko-katolických Srbů (mimo Šokce, Buněvce a Krašovany).

Data o znalosti čtení a psaní u slovanských národů doplňuji pro Slovany zemí uherských. Hledíme-li pouze к osobám starším 6 let, znalo Slováků číst a psát 6o"5%, Chrvatů 46,8%, Srbů 39% a Rusínů pouze 18-2%. Při tom zároveň upozorňuji, že velice pěkný obraz o rozšíření vzděláni v širokých vrstvách hdových u všech národů evropských, pokud se jeví ve znalosti čtení a psaní, poskytují nám zprávy amerických úřadů o přistěhovalcích. Jejich data jsou zvláště čestná pro náš národ, který stojí na prvním místě mezi národy říše rakousko-uherské a v řadě evropských národů jde hned za Angličany, Skoty a Skandinávci.

' Z týchž zpráv můžeme také čerpati poučení o vystěhovalectví Slovanů do Spojených Států severoamerických, které jest rozhodující. V hrozných rozměrech jeví se nám tu zejména emigrace Slováků (v 1.1900—1908 275.105!),' Poláků, Slovinců a Chrvatů, za to poměrně málo účastní se nyní na tomto stěhování Čechové, nejméně z národů rakouských. Máme tu z posledních let zprávy přímé a nejsme tak odkázáni na pouhé odhady.

V nazírání na vývoj jednotlivých slovanských národů v přítomnosti a blízké budoucnosti bych se také někde nesrovnával s Niederlem. Tak hned v partii o Češích. Fakticky nyní nejvíce jest ohroženo české území v Opavsku, zvlášť kraj mezi Opavou a souvislýtn územím německým, kde nám hrozí velké nebezpečí. Podle slov Niederlových „v průměru jsou přece jen přesuny na hranici ve prospěch Němců za posledních 50 let tak nepatrné, že by to trvalo staletí, aby byly znatelný a citelný" by se zdálo, že přece jen Němci jsou spíše na postupu než my. A třeba říci objektivně, že v Čechách jest pravdou opak, že, nebéřeme-li ani zřetel ke kvapnému vzrůstu českých menšin v průmyslových střediscích na půdě německé, i na jazykové hranici dějí se posuny v náš prospěch, že postupujeme sice velmi pomalu, ale přece jen postupujeme. A myslím, že totéž bude platiti nyní také o Moravě. Ale to všechno konečně jest vedlejší — to, co nám tu chce říci Niederle, jest pověděno tak krásně, že při čtení se pomalu hněváme na autora, že u těchto otázek neprodlel déle a plněji nerozvedl své názory o našich otázkách aktuálních, jeho slova by měla jistě neobyčejnou váhu.

Také na postavení Slovinců bych se díval trochu jinak než Niederle. Netvrdil bych jen tak zhola, že „severní slovinská hranice, podobně jako východní v Uhrách, je dnes v plném rozkladu". O Korutanech to platí, *) ale ne již o Štýrsku; ve Štýrsku, pravda, místy postupují Němci, ale místy postupují Slovinci a to velmi silně. Nemohu nahlédnouti do stati Pfaundlerovy, ale pamatuji se, že změny většin v osadách na národnostních hranicích ne-