str. 114
vypadly pro Slovince zrovna příliš nepříznivě. Ustup Slovinců ve Štýrsku zaviněn jest vylidňováním území slovinského, čímž na německém území vznikají podobně jako v Čechách slovinské menšiny, jen že ty neudržují se takovou měrou jako naše. Také bych pochyboval, že jest pravda, že se Slovinci v Uhrách kvapem madarisují, zejména ve stolici Železné. Uřední statistika má absolutní vzrůst Slovinců v Uhrách, tedy nikoli rychlý úpadek jako v Korutanech, a také z Balogha nelze vyvoditi tento závěr. Co však vůbec postavení Slovinců seslabuje, jest neobyčejně silná emigrace; na tu bych položil největší důraz a v ní vidím jeden z hlavních problémů slovinských. Mluva cifer — které sotva budou komu známy — jest hrozná a bylo by třeba postavení slovinského národa po této stránce důkladně osvětliti. R. 1900 měli Slovinci o 4'05% méně lidí v mužném věku (20—soletých) než 10 let před tím a úbytek ten jest i v Krajině (2-66%), kde o odnárodňovaní nemůže' býti řeči. Následkem toho mají Slovinci, kteří mají v Rakousku největší plodnost, r. 1900 dokonce méně dětí (ve stáří do 10 let) než r. 1890 a toho nenajdeme u jediného národa v Rakousku.
Opakuji ještě jednou: co jsem řekl, mohl jsem uvésti jen proto, že sám jsem se začal poněkud podrobněji obírati národnostní statistikou; příslušná data nemohla býti prof. Niederlovi známa. Za krásnou a významnou knihu, kterou nám napsal, nemůžeme mu dosti děkovati. Ant.Boháč.
@--------------
Prof. Č. Holas: České národní písně a tance. Díl IV. Milevsko. Str. 259. Díl V. Chrudimsko a Polabí. Díl VI. Nástrojová hudba. (Poslední 2 düy 'v jednom svazku.) Str. 292. В. Kočí, Praha 1909—1910.
Pátým svazkem byla sbírka prof. Holasa, obsahující s varianty okrouhle asi 2000 písní ukončena. Širším kruhům intelligence mnohdy nesprávně informovaným byl tímto dílem znovu podán důkaz, že ani v našich dnech lidová píseň nezamkla, naopak, že v Pošumaví a jižních a východních Čechách lze doposud nalézti rázovitou poesii. Jest ovšem pravda, že sebraná látka obsahuje většinou varianty textů známých odjinud, ale nepovažuji to za vadu sbírky, neboť čím více variantů, tím lépe můžeme studovati vztahy mezi jednotlivými písněmi, změny, jimž podléhají atd., slovem vývoj lidové písně. Díl IV. obsahuje podle mého píibližného odhadu asi 35% nových textů a v materiálu sebraném na Chrudimsku odhaduji počet nových textů na 32%. V prvních třech dílech (Pošumaví a jižní Čechy) bude pravděpodobně více nového; naproti tomu však nesmíme zapomínati, že podrobnou revisí látky by se počet variantů jistě zvýšil.
Jest přirozeno, že nejméně nového najdeme mezi písněmi epickými, avšak i varianty mají svou cenu: jednak jsou zajímavé po stránce formální, jednak jsou novinkou na půdě české, ježto pro mnohé motivy balladické měli jsme dosud jen zápisy z Moravy a ze Slovenska. Nabýváme takto cenných příspěvků pro poznání poměru epiky české k moravskoslovenské. Sbírka obsahuje celkem 72 písně „výpravné" — počet dosti značný, ačkoliv třeba uvážiti, že mnohé texty převahou lyrické byly neprávem zařáděny do skupiny písní „výpravných", jak to ostatně již v úvahách o jednotlivých dílech bylo uvedeno.
O vydavatelské praxi p. sběratele pomlčím; musil bych jen opakovati výtky o nepřesnosti a povrchnosti práce srovnávací atd. a proto podám pouze několik poznámek o obsahu a připojím doplňky.
Milevsko, rodný kraj prof. Holasa, v němž započal svou činnost sbě-' ratelskou, tvoří přechod mezi jižními a středními Čechami. Opustili jsme
