O loutkách a loutkářích.

V novější době se tvrdí, že nejstarším útvarem poesie nebylo ani epos ani lyrika, nýbrž drama1), a tvrdí se též, že nejstarší drama bylo předvedeno loutkami2).

Vznik loutek, homunkulů parodujících lidskou komedii kontrastujícími prostředky hyperbolickými (neboť liliputánským rozměrům tělesným jsou vkládány duševní vlastnosti příliš titánské) byl vysvětlován jednak z hračky malých, panenky, jednak z hračky velkých, modly.

Monolog dívenky к panence, spíše však rozkošný dialog o' jediném hlasu, kde dívenka, vyrobivší předčasným pudem mateřství panenku, osvojuje si tón a způsob matky kárající lenošivou, mlsnou a povídavou dcerku, to bylo embryo prvního dramatu — praví Charles Nodier3).

Modlitba, kterou náčelník kmene přednášel modle, jež majíc automatické zařízení — které obstarával kněz — projevovala svou moc pohybem, to bylo první drama, praví Charles Magnin4).

Nodier i Magnin mají svou theorii o vzniku dramatu, Nodier i Magnin snaží se vyložiti vznik loutek, v nichž jest obsažen mikrokosmos dramatu, tento z potřeby kultu, který v podstatě své jest výsledkem dětských představ lidstva o nevysvětlitelném nepoznatelnu, onen z dětské hravosti. Rozhodnutí mezi výkladem poetickým, psychologickým, svůdným v jemném analyso-vání duchaplného akademika Nodiera, a mezi výkladem prosaickým, historickým u Magnina vyplyne z definice loutky. Rekne-li sé, že loutky jsou figurky ze dřeva, kosti, slonoviny, terrakotty, kartonu, plátna, které představují skutečné bytosti nebo fantastické vidiny, jest podán všeobecně výměr soch, idolů, jež jsou hojné již v době předhistorické5), přidá-li se však, že figurky ony mají pohyblivé články, které poslouchají impulsu vzpruh a drátů řízených skrytou rukou, tu teprve podán výměr marionett, jichž pohyb, projev síly, vysvětluje Magnin z ceremonií. Socha ztělesňuje myšlenku zpodobení, myšlenku zpodobení i myšlenku pohybu ztělesňuje loutka, původně fetiš.