Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 133


Závislost Kopeckého na Štěpánkoví jest patrna, zdá se však, že Kopecký užíval teprve druhého vydání Štěpánkovy hry, neboť v prvním vydání říká Štěpánek ,,vrhcábnice", ve druhém modernisována „vrhcábnice" v „dámu", což má Kopecký. Celý kus hlásá dojemně plačtivou tendenci, že „víra v zázračnou moc Nejpožehnanější přikrývá perutí svou" zbožné duše, jak praví Štěpánek, ale Kopecký učinil tu peruť ještě důkladnější, neboť Bibiána se modlí: „Matko laskavá, ty mne ráčiž zachovati svou poníženou dívku a hled mě uschovati pod brky (!) křídla tvého!" Avšak právě tato „brka.křídla Panny Marie" žua v ústech komediantů! Švabachem psaný rukopis loutkářský, jenž jest majetkem p. J. Maixnera1), opisuje též tak, jak má Kopecký.

К loutkářským rodinám, které působily značně dříve, než Kopecký Matěj po požáru svého domku v Miroticích v Rybářské ulici (ve které se narodil též Mikuláš Aleš) začal vyřezávati dřevěné aktéry, při čemž nejednou pozoroval ho otec Ladislava Stroupežnického, a dříve než věnoval se ex professo zaměstnání v krajině všeobecně obvyklému a rozšířenému, — působil již M a i z n e r2) z Vrchlabí, jenž měl divadlo papírové a loutky vlastní rukou řezané, ale česky prý trochu zadrhoval. Syn jeho z Nové Раку, kde rodina má domovské právo, opatřil divadlo plátěnými kulisami a novými loutkami, které zhotovil řezbář Sucharda v Nové Расе, děd profesora Stanislava Suchardy. I tyto loutky jsou již na výměnku. Asi 40 let odpočívaly ve Stružnici, a když se potratily, uloženy byly v Semilech u p. Holaty, kterýž s nimi hrává v Řemeslnické Besedě. To byli praděd a děd nynějších Maiznerů; oba hráli přes 80 let (loutkáři mívají tuhý život), otec nynějších Maiznerů htál 40 let. Dnešní společnost —■ Bohumil, Ladislav a Božena —• má loutky veliké od otce prof. Suchardy, dosti těžké, ale nádherně oblečené, počtem 56! )Viz obr. i.) Dva mladí synové Bohumilovi jsou též určeni к loutkářství. — Maiznerové hrají v severních Čechách a vracejí se na totéž místo teprve po dvou letech. Památek po svých předcích si váží, v prázdné chvíli též loutky vyřezávají. Kašpárek jejich jest všude rád viděn, a strejc Škrhola stejně jako rytíři, již pohybují očima i ústy, že jest zvuk čelistí slyšeti v obecenstvu! Cedule vlastní výroby, kterých Maiznerové dříve užívali [nyní tisknou diva-


*) Pan J. Maixner, knihkupec v Hořicích, zapůjčil mně laskavě tři rukopisy stejného rázu: „Loupežníci na Chlumu", „Vrah Kovařík", „Pošetilý ženich"; jsou to tři vázané sešity s hrubým zažloutlým papírem, v nichž jsou vlastně opisy Kopeckého. Odchylky řídké, v „Pošetilém ženichu" na př. vynechána píseň, kterou zpívá Kašpárek Kopeckého: „Jak se teď ta paráda ve světě zle rozpřádá ..."
2) Podrobnosti sděhl p. Frant. Jirutka, učitel a správce musea v Nové Расе. —

Předchozí   Následující