gala (rozdvojením této představy vzniklo pojmenování krále v J a v D), — 2. Zjevení Davídka a Goliáše, —- IV. „Morská drůbeř", — V. i. Faustovo pokání a odvrácení od krucifixu „šocínkem" (Schatz) —. 2. „Vartuvačka" (v dialektu chodském). —• Vůbec z Lg, K i Pk vysvitne, že někteří loutkáři byli mnohem originelnější1) než „Kopečáci", jichž slávu rozšiřuje též pěknými vzpomínkami krajan Mikuláš Aleš, jemuž se zdálo, bubnoval-li principál na svůj malý bubínek, že to zní překotně jako: „Dorky s babky —. Dorky s babky. . .", kdežto velký buben jako díže, který měla „kalafinka" páně principálova, hlubokým basem sekundoval: „Dura bába —. Dura bába . . ."2)

O tom, jak patriarcha a arciotec českých loutkářův Kopecký upravoval si hry, pokud je ovšem upravoval a pokud jich od vrstevníků nepřejal, dokáže názorně na př. hra „Loupežníci na Chlumu" v 5 jednáních3) tištěná 1862. Již r. 1815 tištěna byla v Praze táž hra s tímto názvem: „Laupež-níci na Chlumském wrchu, —• wlastenská činohra w pěti jednáních, dle německého rukopisu Pana Ginďřicha Kuny svobodně zčeštěná od Jana Nep. Štěpánka, u Frantisska Geřábka w železných dweřích", stran 77, a r. 1820 tištěna v druhém vydání táž hra s názvem „Loupežnjci na Chlumu, —. w Hradcy Králowé, pjsmem a nákladem Jana Host. Pospjssila, kragského a biskupského Impressora," stran 76. Jest přirozeno, že loutkář musil hru zhustiti, zkrátiti, a tak jednání I. má u Štěpánka 9 výstupův, u Kopeckého 6 II. u obou 8, III. u Štěp. 9, u Kop. 5, IV. 12, 8, V. 8, 3.

Vnitřní upravení cizí látky vysvitne z těchto malých ukázek.