jedna nevěsta" (první titul „Nebožka paní", vzdělal Štěpánek 1816) atd. Staré rody loutkářské (Lagron, Kočka, Рек) uchovaly a uchovávají též tyto tisky: ,,Mravo-kniha pro křesťanského .vlastence..." od M. Pothmanna r. 1791, —i „Rostlinář, vydán trudem Bedř. Všemíra, hraběte z Berchtoldu a Jana i Svatopluka Presla, doktorů lékařství" 1820, —- ze zábavné prosy novo české1): Meluzína, Popelka, Ahasver, Ajlenšpígl, které zavrhuje Kra-merius, protože je „mdlý člověka mozek za dnů nevědomosti smyslil",.-— z románů rytířských: „Strašidlo u bílé věže" (dle Spiesse napsal Šedivý, tištěno r. 1798 v Praze, později v J. Hradci a Uh. Skalici), „Skalní duchové" (nejmenovaný překladatel ze Spiesse r. 1798), „Zdeněk z Zásmuku s svými tovaryši aneb Rytíři v Blanickém vrchu zavření" (1799), — z povídek čarodejníckych: „Rybrcol" (1794) nákladem Krameriovým, „Čarodějnice Megéra" (1795 od Krameria), „Veselý Kubíček aneb v horách Kašperských zakletý duch" (od Jana Rulíka-1799), též „Genovefa" (1818), „Kryzelda" a „Bry-zelda" (1818), — z románků rodinných: „Láska a vděčnost" (z Lafontaina přeložil Jan Václ. Hübner 1821), ,Krvavý poklad" (z Claurena přeložil F. B. Tomsa 1836) atd. Mnohé tyto knížky byly dosti dovedně loutkoherci zdramatisovány, na př. „Blaník" (hrají skoro všichni komedianti), „Megéra", „Genovefa" (dle staré tradice hraje Kočka), .Krvavý poklad" atd. —■ Ohlasem podobné lektury jsou tyto loutkářské hry plakáty dosvědčené: „Zazděná slečna ve věži" (hrával Em- Janeček), — „Fridrich Valterius" (Janeček) nebo „Fridrich Valderus" (Kočka), —■ „Bezhlavý rytíř Vilím (hrál Franc Nýr), —• „Dvouprincek" (též), —. „Rosedie" (též), '—■ „Marcelina a Boroneli, vlaští loupežníci při moři" (Vilém Maizner), —■ „Slečna Mína, dcera po-metláře" (rovněž), —■ „Mluvárna" (hrál Рек) atd. atd. — U loutkářů starších shledáme se s výtisky brožur Vavákových, u mladších jsou spisy Tylovy, Klicperovy a Kolárovy, kterých by majitelé neprodali, podobně jako neprodal by Kočka památné „niněry" zdobené Kristem, starou lidovou řezboU; u nejmladších jest rozklad, úpadek, méně samostatné tvořivosti, pohodlné čtení z knih ...

Dokladem, že starší loutkáři nehrají dle „Komedií a her" Kopeckého, jest „Doktor Faust" —. ten divný čarodějník starý s černým čertem tropí nejhroznější čáry —. podle starého rukopisu Lagronova, kde označeny též velmi radikálně pathetické prízvuky .loutkářovy, a podle novějších textův od Kočky a Peka. Všechny tyto tři rukopisy upravil jsem účelně pro fausto-logy tak, že česká literatura hdovědná má nyní texty J a D vedle sebe v překladu prof. A. Krause2) a český text Lagronův označený mnou Lg (neboť L jest zkratka pro hpskou hru), Kočkův (K) a Pekův označený mnou Pk (neboť P = das Plagwitzer Spiel). Hry Lg, К a Pk podávají nám naturalisticky věrný obraz, jak se u nás skutečně hrálo, kdežto hra.D (Kopeckého) byla i ve vydání r. 1862 upravena vydavateli stejně jako hra J (od A. B.) též r. 1862. Hry Lg, K a Pk jsou tím významnější, že na mnohých místech nahradí český originál J, který nevysvětlitelným způsobem zmizel z universitní knihovny, pátrání pak po něm zůstalo bez výsledku. - . Na štěstí л v překladu prof. Krause označeny jsou rýmy, tak žé lze J rekonstruovati. Rukopis Lg má tyto názvy aktů: I.. Faust v „kávinetu" (lidovou etyjnologií_od „kávy"!) —■ II. i. Faust v „krásu" (= v čarokruhu, německé Kreis), — 2. Kašpárek v „číhátku". —.TIL 1. U dvora krále perského jménem Portu-