dělní .oznámení v Semilech1)], ohlašují tyto hry: Dům na silnici aneb Všichni na jednoho, —- Fridolín aneb Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá, —. Herkules aneb Dobytí pekla, —. Horijá a Gloska, zapálení města Hermanštadtu, —• Jan Faust, doktor, z Milánu, —• Kníže Oldřich aneb Posvícení- v Hudlicích a v Praze, — Král český Jiří z Poděbrad, —■ Král Václav IV. aneb Poslední katovo, dílo, — Loupežníci na Chlumu, — Loupežník Belengardo,. — Marcelina a Boroneli, vlaští loupežníci při. moři, —. Mečislav a Blanka,-—■ Rudolf z Felseku anebo černodolský mlýn, —• Rytíř Bořil z Albinského hradu aneb Věrný pes, —• Rytíři z hradu Valečova, —• Rytíř Šnofonius a princezna Mordulína, .— Slečna Mína, dcera pometláře aneb Podvodná svatba, — Tři přátelé po desíti letech, —; Veselý švec, —. Zakletá princezna.

Rodina Lagro-nů —. z Doubravic u Volyně, příslušná do Dřešínka u Češtíc — hraje nejméně od r. 1793 (Kopecký začal r. 1811). Prapradědek byl: z Francie, v Čechách se oženil, ovdověl, hospodyně, kterou měl u sebe, připravila jej o vše i o francouzské dokumenty o šlechtictví, ač-li jest pravda, co udržuje se v rodině jako tradice. O příbuzenství s Kopeckých rodinou píše mně Josef Lagron (stár 66 let, otec jeho byl stár. 71 let, děd 88, stáří pradědovo neznámo) takto: „Moje dcera má po Matěji Kopeckém vnuka syna Tomáše Kopeckého; a od mé sestry dcera má druhého vnuka bratra muže mé dcery, též syna Tomáše Kopeckého . . ." Lagronové (Josef a Antonín) hrají o tyto hry více než jest v „Komediích a hrách" Kopeckého: Brabantská hraběnka, —. Císař římský Konrád, —. Čert a Káča, — Dobrodinec vlasti, —■ Genofeva, —. Hrobka dvouch milujících (tak jest "na šabloně к plakátům, podle nichž vůbec repertoir stanovím), —• Jan za chrta dán, — Jedovatá kytka, —. Loupežníci v českých lesích, —. Obležení města Sibína, —. Pan Traube aneb Změna jména, —. Poslední katovo dílo, — Posvátná Hpa na Skuhrově, —1 Také kousek aliance, — Tlachač, —. Tři odcové najednou, —. Žižka u hradu Rábí. (Reprodukce Lagronovy svlečené loutky na str. ia.)

Praděd Kočka, loutkář, žil'10.0 roků, děd 97, otec 77, nynější dědic je stár 55 let. Připustíme-li, že každý hrál samostatně (nepočítaje tedy let, kdy syn vypomáhal stárnoucímu otci) jenom 25 let, byli by začali již r. 1808. —• Kočka František, majitel loutkového divadla (pro zimu) a panoramy (pro léto) píše mi toto: „Jsme s Ant. Lagronem spřízněni, a Fausta, kterého on dal do tisku2), naučil se od mých předků! Kopeckého Faust je mnoho zkroucený. A vůbec Kopecký nevymyslil Fausta, jen se to dalo pod jeho jméno do tisků. To vidíte z toho, že to není možné, poněvadž moji předkové existovali dříve než Kopecký. Ale Lagronův rod je také již v tom oboru dlouho zaměstnán." Cituji úmyslně dopis loutkáře, který též v chování činí nejlepší dojem řádného muže, aby se vědělo, jaké názory o Kopeckém jsou rozšířeny v kastě loutkohercův. Proti Kopeckému hraje Kočka více o tyto hry: Císař Dioklecián, —• Jan za chrta dán, —. Jiří Poděbradský, —. Obležení od Švédů, —■' Hrad Krašov, —. Vilfink Štumberský aneb Souboj o nevěstu, —• Vítkov, —. Zakletá princezna, —. Život sv. Genovefy. Nad to hraje Kočka přímo z těchto tisků: z r. 1817 „Jaroslav a Blažena" od J. N. Štěpánka, z r. 1826 „Vilfink Štumberský" od J. N. Štěpánka, z r. 1830 „Ďáblův mlýn na Vídeňské hoře"