Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 136

od J. N. Štěpánka (vše „švábinou"), z r. 1836 „Slepý mládenec" od Tyla, z r. 1849 „Brněnské kolo" od Klicpery, z r. 1856 „Pani Marjánka, matka pluku" od Tyla, z r. 1862 „Loketský zvon" od Klicpery, z r. 1862 „Katovc-poslední dílo",, dle Klicpery sepsal J. M. Boleslavský, z r. 1863 „Jan za Chrta dán" od Klicpery, z r. 1867 „Žižkova smrt" od Kolára, z r. 1868 „Nalezenec" od Tyla, z r. 1873 „Čert na zemi" od Tyla, z r. 1773 „Veselý švec" od Miškov-ského, z r. 1873 „Vyškovský žid" od V. L. Lipovského. —■ Kočka chová též jako drahou památku rukopis hry „Žižka u Rábí" od loutkáře Lašťovky. Z uvedených titulů vysvítá, že Kockové byli s českou literaturou dramatickou ve styku velmi živém. Khcperovy hry Štěpánek, neprávem zvaný český Kotzebue, ignoroval, ale loutkové divadlo hrálo je brzy, některé z nich umí Kočka z paměti, ovšem se zmenami, jež dovolil si jeho otec a děd. Od historických her Štěpánkových ke hrám průkopníka české veselohry Klicpery a dále k Tylovi a Kolárovi —■ jest v uměleckém směru veliký pokrok, a ten. jest nejen na divadle herců, nýbrž'i-na-divadle loutek.


Obr. 4. Lagronova patronka ohlašující hru „Dobrodinec vlasti" ve 4 jedn. v částečném provedení, ale v původní velikosti.

Význačným zjevem mezi našimi loutkáři jest skutečný šlechtic, který" dle místodržitelského povolení měl právo k praedikátu, totiž Vincenc Celestín rytíř z —. ale nyní na listině, kde oznámeno propuštění z vojny, jest napsáno: von Freyfeld; na vysvědčení, které loutkář-mistr Celestín podává svému vyučenci Karlu Beckovi, že „jako gymnastik a herec marionet u něho v službě stál", jest napsáno: Freudenfeld; na průkazu za právo chudých: Freuenfeld, a na náhrobní mramorové desce: Vincenz Celestín. Ritter von Freienfeld . . . Tento Celestín, příslušný do Jindřichovic, začal život velice dobrodružně, neboť matka porodila ho r. 1839 Prl mši v děkanském chrámu v Klatovech. Po návratu z vojny oženil se s Kateřinou Pekpvou (vdovou po českém loutkáři, v jehož rodině se hrál „Faust" se šťastným, koncem), čímž se stal majitelem loutkového divadla Pekova.

Koncese k loutkoherectví byla - Celestínovi udělena teprve tehdy, když se podrobil r. 1866 veřejné zkoušce před hejtmanem klatovským v Měšťanské; besedě, kde pořádal tři představení, —• vesměs s úspěchem výborným. . . Personál svůj rozmnožil novými dřevěnými loutkami od Sychrovského z Mirotic, odkud měl i Kopecký loutky; v Miroticích však proslulý byl ještě:


Předchozí   Následující