kání", a věřím, že se nevedlo dobře chuďasu, jenž „byl v raubířských rukách postaven" (= zajat). Jiné pamětihodné jeho frase „vejšplechce", „vejžmoly", „ouchcapky": Poslouchám na má uši, —■ my loupežníci jsme moc znalé, — hromobitná furie atd.1) Některé výrazy vznikly neumělostí i snahou po efektní mluvě, jako „milé pánové"2), „přišli zlé časové na ubozí učitelé", u Lagrona: moje věrné bojevníci, —• dva iiáké neznámé cize študenti atd. u Faustíka: Podřímán jsa slyšel jsem, — dílemkoncem nařizuji, —• jenom samé hadové a ještěrové atd. Syntaktické zvláštnosti u Lagrona: „kde by mě lidské duše nespatřilo," —■ „kdeby nás lidské duše nevidělo," —■ „tomu

Obr. 5. а 6. Patronky Maiznerovy.

všecko říkají" atd. Komika leckterého pimprláka jest dosti drsná, tak že na př. rytíři, jemuž se posunula helma na obličej, řekne jeho málo rytířsky-dvorný kolega: „Narovnej si tu čepici, vždyť nevidíš, když ti to spadlo na rypák!" Když komediant hraje na veřejném prostranství, kde přecházející lidé se zastavují „na čuměnou" neplatíce, spustí třeba ústy krále, jenž jest právě na jevišti: „Odstupte, odstupte, persóno nádherná!" Když obecenstvo

hřmotí, obrátí se komediant v podobě Horiy к hledišti se slovy: „Za.....

holoto, nebudete-li tiší, tak přestanu hrát a všechny vás vyházím!"