aneb dlouholetá neplodnost aneb tajný styk rodičů následkem vnějších zákazů aneb překážek. Za těhotenství aneb již dříve, zjeveno (ve snu, ora-kulem) nebezpečenství jeho zrozením hrozící, obyčejně otcovi. Následkem toho je novorozeně, většinou na zakročení otcovo aneb osoby ho zastupující, odsouzeno na smrt aneb vysazení, v truhličce dáno na vodu a p. Když hoch vyiostl, najde po osudech velice pestrých své urozené rodiče, mstí se jednak na otci, s druhé strany jest uznán a dosáhne moci a slávy. Spis. dovozuje dále, že jest v mytu jednoduše zrealisována fantasie rodinného románu se smělým převrácením skutečných poměrů. Studiem pak symbolismu snového umožňuje nám vysvětliti význam živlů hrdinského mytu, které, zdálo se, nepřipouštěly psychologický výklad, zvláště vysazování novorozeněte ve skřínce a na vodě. Z toho, jak těchto materiálů jest užito ve snech zdravých i neurotických osob, možno souditi, že vysazování není nic jiného leč symbolický výraz pro zrození (str. 69 a d.). Ve formě psychologicky původnější jest otce ještě identický s králem, tyranským pronásledovatelem. První stupen zjemnění toho poměru spatřuje spis. v bájích, ve kterých se děje pokus, odloučiti tyranského pronásledovatele od skutečného otce, ale není ještě zcela provedeno. Tyranský totiž pronásledovatel stále jest spřízněn s rekem, a sice jest to nejčastěji jeho děd. Tu pak je otcem muž nízkého postavení a tu jsou jak rek tak též jeho rodiče pronásledováni od tyrana 1 v těchto obměnách shledává spis. hlubší smysl. Spojuje se tu komplex bájí o incestu s matkou a jeho korelatem, vzepřením proti otci s druhým velkým komplexem, jehož obsahem jsou erotické styky otce se dcerou. Otec, ne-chtějící provdat dceru aneb kladoucí nadlidské podmínky na ženicha,1 činí to jen proto, že ji nikomu nepřeje, a konec konců chce ji míti sám. V řadě bájí nalézáme nadpřirozené početí, sekundární ráz spřízněnosti s bohem a konečně povýšení rekovo na boha. Spis. snaží se konstatovati několik stadií ve vývoji této látky, ale bohužel jsou báje, representující dle jeho vývodů pozdější stadium nejdříve doloženy, jako pověst o Mojžíšovi, která dle jeho domnění zněla prvotně prý jinak: praví-li se, že dcera'Faraónova chlapce vytáhla z vody,, znamená to, že ho zrodila, a dále král postrašen neblahým výkladem sna rozhodl se zabiti příští své vnouče.

Náraz ke tvoření bájí o recích vzešel z údivu nad zjevem rekovým, jehož nadobyčejné osudy životní může si lid mysliti jen nadobyčejným nadpřirozeným dětstvím. Tvůrcové bájí tvořili toto dětství ze svých vlastních vzpomínek, podkládají rekovi historii vlastního svého dětství. Vlastním rekem jest Já, kladoucí se zpět do doby, kde samo bylo rekem prvním svým rekovným činem, vzepřením proti otci. Tendencí jest ospravedlnění rekovo z této vzpoury. Vedle toho ovšem dochází výrazu také dětská příchylnost к otci. Ze dvou protivných motivů vznikly takto dle vývodů spisovatelových tyto báje. Není pak jasně vysvětleno, nezakládá-li se konflikt s otcem na sexuální rivalitě u matky. Prvotní báj o původu a dětských letech rekových byly pak komplikovány dále dosti jednoduše tím, že jednotlivé osobnosti její se opakují vedle sebe v dubletech, co jest nejvíce patrno v báji o Ky-rovi, jak ji vypravuje Herodot a j. К těmto komplikacím náleží také báj o incestu. Cizím živlem jest v nich dále motiv o pomocných zvířatech a j. Věc tu snaží se spis. v jednotlivostech hlouběji dovozovati. Ale to mu ještě nestačí к výkladu těchto bájí. Shledává v nich ještě rysy shodné s idejemi duševně chorých osob, trpících stihomamem a velikášstvím, paranoiků. Spis. nemohl by náležeti ke škole Freudově, kdyby neužíval těchto psycho-analytických pokusů. Lidé, jichž jméno nese rek, nejsou jeho vlastními