u národův amerických, indických a j., v kapitole „Železná Maska" (str. 151) uvádí řadu jmen, jež podle teorie A. S. Barnesa (The Man of the Mask) měla legendární Železná Maska. V kapitole „Historická cena folk-loru" .(str. 173 dokazuje spisovatel, že nelze podceňovati studii folkloristických se stanoviska čistě historického. Staré dějepisce Herodota, Strabona, Caesara, vztahy Pausaniovy, otázky Plutarchovy jest možno vysvětliti a pochopiti. prohloubeným studiem nynějších „divochů" na témž stupni vzdělání jako jsou líčené kmeny. Učenci Grimm, Afanasjev, Sébillot, Bastian, Doutté, Boas a Howitt sbírají zrovna tak důležitou látku, jako činili historici v přípravě svých děl. V článku „Jest pokrok civilisace?" (str. 18) srovnává výkonnost technickou a estetickou civilisace prehistorické s „polocivilisovánými" a civilisova-nými za účelem poznání, zda jest v ní patrný postup ze stavu nižšího ve vyšší. Teorie změny pokolení lidského nepodává vysvětlení a jest ještě klamnější, je-li aplikována na civihsaci. Nelze přejímati terminy a teorie z určité vědy do jiné, na př. z biologie do sociologie (nelze zaměňovati „plémě" za „národ"). Zkoumá zdánlivý postup estetický v literatuře, dramatickém umění, hudbě, architektuře, sochařství, umění ornamentálním, malířství a kreslení a dochází к poznatku, že můžeme mluviti o všeobecném pokroku civilisace toliko jakožto o prostředcích techniky, nikoliv po stránce inteligence ani umění.

Speciálnější jsou studie a kritiky o starobylostech a písních Horního Savojska (str. 239), o původu run a abeced (str. 249) a novém písmě černošském (str. 253), o kollektivním bovarysmu (str. 278). *V poslední částí „Pokus o theorii speciálních řečí" (str. 285) všímá si autor speciálních řečí posvátných, argot atp., přihlíží k linguistickému vzhledu jejich a podává stručnou klasifikací řečí podle pohlaví, věku, zaměstnání, a to buď v oboru řeči posvátné nebo všední nebo zase v obojím, vztahu К poznání řečí speciálních doporučuje hlubší studie o jejich mechanismu vnitřním, poněvadž slovník sám k tomu nepostačuje.

*

Der Mythus von der Geburt des Helden. Versuch einer psychologischen Mythendeutung von Otto Rank. (Schriften zur angewandten Seelenkunde V.) Leipzig und Wien, 1909, str. 93.

Spis nechce řešiti příčiny dalekosáhlých analogií v podstatných základních rysech pověstí mytických, zakládají-li se na prvotním příbuzenství aneb na přejímání — tato se nevylučují, podotýká mimochodem — než chce se omeziti na problem o vzniku mytu hrdinského. Připomíná Freudův výklad pověstí o incestu, Oidipovské látky z jevů snových a chce také u roz-sbíraného jím kruhu mytických pověstí dovozovati úzkou souvislost sna a mytu. Myty byly podle jeho přesvědčení „aspoň původně" výtvory lidské obrazotvornosti, které byly z jistých příčin projicirovány na nebe a sekundárně přeneseny na tělesa nebeská s jich základními jevy. Spis. seřazuje nyní (str. 12—60) velkou řadu bájí á pověstí hodně různorodých, počínaje babylonskou o původu zakladatele Babylonu Sargon, pověstí ku podivu se shodující s pověstí biblickou o původu Mojžíšově, o Oidipovi, Kyrovi, Romuloví až po Lohengrina a shledává v jich základní schéma: Rekem jest dítě urozených, většinou královských rodičů. Jeho zrození předcházejí obtíže, zdrželivost