sňatkům mezi příslušníky téhož totemu. Autor dovozuje, pokud bylo by správno zváti totem posvátná zvířata římská, na př. vlka, koně, kance, mino-taura, orla a j. A. van Gennep, který zaujímá čelné místo mezi současnými učenci v dějinách, náboženství, zabývá se již po dvanácte let totemismem a údaje jeho-po stránce té jsou zajisté směrodatné. Téže otázce věnována jest i kapitola ,,Tabu, totemism a srovnávací metoda" (str.22—88). Podle Fraze-rovy knihy „Le Totémisme" jest totem ochranné božstvo klanu kollektivní, nikoliv individuální; může jím býti rod živočišný nebo rostlinný nebo jiná ještě třída předmětů. Nelze však totem považovati za znak, symbol nebo znamení. Znak jest tak málo totem jako znamení kříže křesťanskou Trojicí. Rovněž nelze klásti na roveň kmen a klan, jak v studii o egyptském náboženství činí Amélineau. Kmen jest jednota teritoriální, klan skupina sociálně spřízněných, jako jest rodina skupinou fysicky příbuzných. Totem jest tedy ochránce hromadný, nikoliv ochránce rodiny nebo individua, a totemism jest system dvojí činnosti: jednak magicko-náboženské, jednak sociální (upravení poměrů pohlavních a sociálních). Vzhledem к totemismu egyptskému nynější důkazy dávají poznati jakýsi druh systemisovaného zbožnění živočíšstva na podkladě zároveň válečném i teritoriálním, který poskytuje analogie s pravým totemismem, ale takové, že nemůžeme je pro přítomnost považovati ani za počáteční ani za vyvinutou formu totemismu. Van Gennep zavrhuje postup a výsledky archeologův a historiků ve smyslu Toutainově, Loretově, Amélineauově, Reinechově i Renelově. Každá věda má vlastní techniku, již třeba si především osvojiti. Jest těžko vysloviti teorii o počátku, formaci a vývinu totemismu. Totemism jest zjev komplikovaný a nesnadno jest podati jeho „katechism". Toutain a j. vidí jakýsi vztah mezi totemismem a zoolatrií. Van Gennep vztah ten vymezuje. Zoo-latrie jest pojem všeobecný; svým vzhledem náboženským totemism náleží do zoolatrie, avšak každá zoolatrie není totemismem. Oddělením zoolatrie jest thériolatrie, obsahuje to, co jmenujeme kultem divokých zvířat medvěda, tygra, krokodíla a j. oproti kultu zvířat domácích, ovce atp. a zvířat neutrálních zajíce, pavouka a j.; je-li totem zvíře divoké, totemism může býti thériolatrií, ale každá thériolatrie není ještě totemskou. Totemism jest zjev komplikovaný a nelze vždy snadno určití jeho složky podružné. Často vyskytuje se vedle totem název tabu, ale slova ta nejsou nijak souznačná. Tabu (= zákaz, náboženská zápověď, sacer) jest zápověd magicko-náboženské podstaty, jejíž potvrzení jest také magicko-náboženské. Tabu není prvkem autonomním, který by vznikal, žil a vyvíjel se sám sebou neodvisle od ostatních: projevů činnosti náboženské: „nečiniti" doplňuje „činiti", jest obřadem negativním, který se pojí к positivnímu a s ním tvoří kult.

Podobným způsobem vysvětluje van Gennep šamanism (od tunguz-ského slova šaman = kouzelník ve smyslu magikův a lékařů malajských a j.) v Sibiři (str. 8-); vykládá ze sociálních a náboženských ohledů, proč obyvatelé Bengálska stávají se moslemíny, (str. 97) posuzuje, zda druidism byl zřízením keltským (str. 10), rozlišuje význam siov „hieros" a „hagios", „sanctus" a „sacer" vzhledem к prohlášení Jeanne ď Are světicí (str. 113 a uznává ji za svatou ve smyslu lokálním. V kapitole „Hvězdný" vyklad mytův a legend (str. 128) podrobuje kritice německou školu mytologickou, jež se r. 1906 v Berlíně ustavila a která se snaží vykládati oproti archeologům, folkloristům a etnologům novější doby legendy a myty ze srovnávací mytologie všech dob a všech míst. V kapitole „Idea vývoje v legendách, polocivi-lisovaných" (str. 19) jedná o teorii evolucionistické u středních Australcův,