památka nějakého světce, kupí se množství pořekadel i pověr: na Jména Ježíš, Hromnice, masopust, Nový rok, Jiřího, Jana a t. d.

O svátcích velikonočních na každý den něco připadá. Na „velký pátek" celá rodina ráno jde do zahrady líbati zem a modhti se. Modlitba je podivná; uvedu ji beze změn: „Pán Ježíš do zahrady jdouce, těžký kříž na sobě nesouce — ptali jsou se židé, proč se tak třese, zda-li Hp zimnice láme? „Mě zimnice neláme, aniž toho lámati bude, kdo na to navěky pamatovati bude!" — Totéž se opakuje třikrát, následuje pětkrát „Otčenáš" a „Zdrávas" a „Věřím v Boha", líbá se pak třikrát země a trou se ruce o rosu, při čemž říká se: „Chraň mne, Pane, od „psotnice", „prasnice" a všech neřestí!" — Toho rána musí se všichni myti ve- vodě potoční, v ní si i nohy umyti, aby toho roku nestonali. — Prší-li na „velký pátek", bude žíznivý rok! V noci na „velký pátek" padá „svatá rosa"; proto hospodáři vystavují všechno obilí, které nabývá zvláštní zázračné moci. Oves takový je na př. výborným lékem proti „chří-pěcí" u koní. — Na „bílou sobotu" říká se, že s které strany mraky toho dne „táhnou", s té že celý rok budou „táhnouti" . . .

Na „Boží hod" ráno se chodí opět do zahrady modliti ale potoční vodou se již nemyjí, nýbrž vodou ze studny, poněvadž prý jsou tam masti, kterými zbožné ženy tělo Kristovo pomazaly. Má tudíž zázračnou moc toho dne. Modlitba: „Vítám tebe, drahá Velkonoc, odříkám se všech- všech nemoc: jedny „černý žloutenici", druhý „ouplavici a zimnici", třetí „třesenici a psot-nici"! K tomu mi dopomáhej Bůh Otec, Syn a Duch svatý! Amen." — Líbá se země třikrát a modlí se třikrát „Otče náš" a „Zdrávas". —

Podobných pověr udržuje se dosud v této obci mnoho; proti mrakům těžkým musí pastýř vždy v pravý čas zvoniti, aby se snesly někam nad lesy a úrodu nepoškodily. Vždy kolem Bílova v okolní krajině řádívalo krupobití, ale obec bílovská byla vždy ochráněna, začalo-li se v pravý čas zvoniti. Při bouři pálívají se suché ratolesti (bříza a kočičky) z květné neděle, aby neuhodilo. — Říkávají: „Neukazuj do mraků, aby neuhodilo!" Posledního dubna — na den čarodějnic — musí být každý do 6 hodin večer se všemi pracemi domácími hotov. Do té doby musí být chlév zavřen, a „připraven" — t. j. hnůj vykydán, dobytek vyčištěn, práh musí být posypán pískem a před . prahem bývá křížem přeložené trní. Tak je-li chlév připraven, pak nemusí se hospodář obávati, že mu čarodějnice něco provedou — „že mu udělají". Toho dne na křižovatkách provádějí čarodějnice své rejdy; můžeš poznati, která baba je s nimi ve spojení, neboť o půlnoci rejdí tam s nimi! Aby čarodějnice od vsí toho dne se vzdalovaly, vyhánějí se silným práskáním, což obstarává omladina pomocí k tomu účelu pořízených: karabáčů, bičů, pleskačů, bouchaček, frkaček a podobných příprav.

Nemůže-li hospodyně svrtěti (stlouci máslo), říká, že má od některé „uděláno"; nechá rozžhaviti řetězy a jimi bečku vypálí; ta která první přijde do stavení, potom jest vinnicí! Nešťastná ta, na níž pak padne podezření. Nesmí se ani v jiném stavení ukázati.

Velikých zás!uh o udržení rozličných pověr na vsích našich měli pastýři obecní. Byl pastýř skoro nej důležitější osobou v celé vsi. Zastával lékaře i zvěrolékaře. Pomáhal lidem i zvířatům zvláštními prostředky: zaříkáváním, čáry a kouzly. Znal i léčivou moc bylin, které pilně sbíral, aby měl stále nové „koření" v zásobě. Z jara pásl dobytek a obyčejně až na sv. Martina přestal. Musil míti všecko na puntíček správně připraveno. Především dlouhou pastýřskou troubu, kterou vyrobil z vydlabaných jalovců a polepil březovou korou. Sháněl-li ráno dobytek, zatroubil, hnal-li s pastvy zatroubil zase.