Troubíval i proti mrakům. Blížil-li se těžký mrak, vyšel za ves a troubíval, aby pasáka od vsi vzdáleného upozornil, aby tento hnal domů. Pastýřská hůl musila býti z hlohu, sukovitá a křivá, aby dobytčeti, byla-li po něm hozena, neublížila. Nežli po prvé dobytek vyhnal, šel ráno brzy před východem slunce na pastviště udělati holí a svěcenou vodou kolo, by se mu stádo nerozbíhalo. Přešla-li je však žena jeho, nebo kterákoliv jiná žena, pozbylo prý své kouzelné moci — as dobytkem celý rok nemohl obstáti.

Rozstonalo-li se dobytče, přišel pastýř, pozoroval je a hned rozhodl, že má buď: úrok, roupy, stříle, nebo že má uděláno, což znamenalo, že některá čarodějnice je očarovala. Ale pomoci mu dovedl vždy. Mělo-li „ourok", vstoupil po zadu tiše do chléva, přistoupil к dobytčeti a vzal je za boltce ušní, říkaje: „Pristupujú к tobě, hovado, chci ti zpomáhati na ourok! Jestli jsou tě uřkli dva zlí, tři svatí tě uzdraví: první svatý Michal, druhý svatý Jan, třetí sám Kristus Pán." Při tom držíval ruku nad hovadem, třel je po hřbetě od hlavy к ocasu a znamenal na místech některých křížem. — Často nechal hospodyni trochu svého zázračného koření, aby je nemocnému dobytčeti uvařila.

Na roupy říkával: „Pristupujú к tobě, hovado, a chci ti zpomáhati na roupy! Roupy, jestli jste přišly z vody — jděte do vody; jestli jste přišly z hor — jděte do hor; jestli z mračen — jděte do mračen! Tam se třete, tam se vizejte, tomuto hovádku pokoj dejte! — K tomu mi dopomáhej Všemohoucí Bůh + Otec -J- Syn a + Duch svatý amen." Při tom dělá na různých místech hřbetu a břicha kříže. — Rovněž i ze své lékárny dal.uvařiti „ronpovník" a hovadu pomohl.

Na neštovice v oku: „Ve jménu Pána našeho Ježíše Krista říkám já ti na neštovice: Chodila Panna Maria po louce, nosila synáčka na ruce; uměla čisti, uměla psáti, na neštovice říkati; měla jich devět, nebylo jich devět; měla jich sedm, nebylo jich sedm... at. d. až byla jedna, nebyla žádná. Závěr: K tomu ti dopomáhej atd." Při tom drží ruku na čele a druhou dělá kříže.

Nemohu se zdržovati při pověrách, čárech, kouzlech. těch již déle, neboť nebylo účelem mým poříditi snad sbírku pověstí, mytů, zvyků a obyčejů — nýbrž učinil jsem tak prostě z toho důvodu, abych tím trochu osvítil prastarý obyčej, masopustní obchůzku selských maškár, která se tu pořádá prazvláštním způsobem. Z předešlého je patrno, jak konservativní jsou občané naši, zachovávajíce vše, co dědictvím jest po předcích jejich, jak věrně všecko dělají ještě teď, kdy již památné tyto tradice musí podstupovati tuhý boj za svoji existenci s novodobou kulturou, která třeba dosti pomalu vleče se do našich vesniček zapadlých, přece s nápadnou jistotou podmaňuje si náš lid a bezděky tak přemáhá vše, co staví se jí v cestu . . . Ztrácejí se pověsti, zapadají čáry, kouzla; čarodějnic stále ubývá, jakoby zjímané vězely někde v zakletých zámcích. Poslední zbytky středověku dají se již jenom s největším úsilím zachytiti a brzy snad i ty upadnou v zapomenutí a vymizí nadobro. Z nich jest i „masopustní obchůzka".

Již od nepamětných dob konala se v Bílově vždy na konci masopustu v úterý před popeleční středou slavnostním způsobem obchůzka selských maškar. Byla jakýmsi slavnostním zakončením veselé doby masopustní a vyvrcholením jejích zvláštních zábav; proto konávala se s neobyčejnou