slávou a okázalostí. Vyžadovala vždy náležité přípravy, aby se zdařila, aby byla od starších občanů pochválena.

Ükol tento připadal vždy mladíkům; staří přispívali radou. Zdařila-li se, byli pochváleni a od hospodářů a hospodyň odměněni. Však málokdy také bylo slyšeti od „starých": „To za nás to bývalo mnohem lepší!" —■ Mladí ve své hrdosti se také přičinili, aby tento výrok nikdy neslyšeli! Hleděli vždy věrně držeti se tradic a vypraviti obchůzku, či jak oni říkají: kasátu, tak — aby se jí to nejmenší nemohlo vytknouti.

Ani jeden masopust nesměl se odbývati bez kasáty; to by nebyl býval ani masopustem! Celý rok se na to čekalo, jako na krásné divadlo. Ač odbývána kasáta rok co rok, přece pokaždé se líbila. Bylo к ní třeba vždy starých krojů; proto uschovávaly se pečlivě a jí máme jedině co děkovati, že mnohé z nich až na naši dobu se k tomu účelu zachovaly. Zajímavé jest, jaké přípravy takové kasáte předcházely a jak se ti, kteří měli jiti nějakou figuru předsta-vovati, před pořádáním již radili a připravovali.

V neděli před kasátou sejdou se všichni hoši v hostinci a radí se jak vypraviti kasátu, o počtu figur, a komu přiděliti jednotlivé povinnosti. Již toho dne obstarávají si potřebné kroje, masky, drobné věci rozličné a hned tyto první starosti oslaví večer tancem. Poněvadž všecky výlohy hradí o masopustě děvčata, hledí hoši všecka náležitě „vytočiti" a tak lepší náladu vzbuditi, aby platily. Říká se, že prý o masopustě i na „staré baby" dojde. A skutečně i staré ženy a muži o masopustě musí alespoň „na len" nebo „na brambory" několik kousků tan čiti!

V pondělí ve dne pokračuje se opět v přípravách a večer se asi do n hod. tančí. К této zábavě jest již ustáleným zvykem přijití v docela obyčejném všedním obleku. Přijdou tak oblečeni hoši i dívky. Říkají tomu „trdlovačka".

Nejčilejší ruch nastane ovšem až v úterý. Již ráno od 7 hodin sejdou se staří i mladí, snášejí ještě šatstvo, potřebné věci: povřísla, slámu, hracho-vinu, provazy, nůše, košíky a t. d. Práce se rozdělují: někteří pomáhají oblé-kati jednotlivé figury, jiní upravují masky, jiní zase sbíjí sedla, truhličky, potřebné nářadí z tyčí, někteří sešívají stuhy a dělají růže, upravují kroje ozdobují je — zkrátka taneční síň je proměněna v dílnu, kde všecko se hýbe jako v mraveništi a s horečnou pílí pracuje, neboť v 11 hodin musí se vyjiti. — Kdo ví, co to znamená obléci 20—22 lidí, uzná, že nesmí se ani minutu.za-háleti.

Hlavní složkou celého průvodu jest „staročeská svatba", kterou tvoří následující figury:

Starosvat, maškara představující staršího muže s komickým výrazem v obličeji. Oblečen jest v dlouhý kožich, obrácený kožešinou nasvrch. Vyhledává se kožich černý, který přepásá se opentleným povříslem. Na levé straně splývají mu dlouhé fábory (stuhy hodně pestré) s myrtovým věnečkem. a růží nahoře. Na hlavě „cylindr", ozdobený kyticí z klestu, propletenou stuhami a okrášlenou drobnými růžemi. Kytice připevněna jest na levé straně klobouku a od ní visí dvě krásné stuhy národních barev dosahující až k boku. Vysoké boty, rovněž po pravé i levé straně ozdobené. Na levé ruce nese pootevřený košíček, z něhož vykukuje hlava kohouta, jehož trup zavázán je v zástěře nevěstině. Vpravé drží „cukrovou homoli"; stromek smrkový, nebo větev, ověšenou zabaleným cukrovím a rozličnými pamlsky a ovocem. Starosvat či plampač také zvaný, kráčí první.

Ženich, druhá důležitá osoba této svatby. Volí se vždycky větší hoch s maskou mladého vdovce, který se žení podruhé a béře si mladičkou