svou rekovností, jednak lstí. Sazonovič uvádí ještě"dvě bulharské písně;33) v první matka rekova přeměněna v holubici přiletěla do Cařihradského vězení synova a ten pak jejím prostřednictvím poslal ženě své radu, aby převlečena za żandarma, jeho zbraní ozbrojena a podvrženým sultánským fer-manem opatřena přišla a žádala, aby byl zajatec vydán. Na rozdíl od ostatních písní není žádných objasnění mezi převlečenou manželkou a osvobozeným mužem. Druhá bulharská píseň jest bližší motivací, proč černomořský vévoda Nikola drží v zajetí Bogdana: chce se zmocniti jeho ženy. Steny jeho zaslechla holubice jako v první písni, na jejím pravém křídle napsal Bogdan list své ženě. Ta pak převlečena za reka rovněž lstí vysvobodila muže, vymyslivši amnestii prohlášenou od sultána.34) V jiné písni35) Rajko■ Boškoik, byl osvobozen od ženy převlečené za sultanského delibaša rovněž podobnou lstí: delibaša byl prý poslán od cara, aby Jemin Nikola pustil z vězení Rajka Boškoikja; na cestě к Stambułu pak delibaša krutě posekal a zmrzačil Je-mina Nikolu i projevil se mu jako žena Rajkova. Píseň Plovdivská 36) jest složitější, neb tu hledá nejdříve Marka matka jeho ve svých železných střevících a se železnou holí, nenalézá ho, vrací se do Prilepa, a tu zví, že v Prilepě devět let již v žaláři sedí Marko, že již má býti sťat, a ujedná výkupné: mimo peníze též koně Šarkalija a ženu jeho Angelinu. Angelina však chce Marka přivézti sama bez výkupného. Převlečena za sluhu sultánova snadně toho dosáhne, že jest jí Marko vydán, aby ho dovedla к sultánovi, sultán aby ho soudil. Marko poznává koně svého, zbraň svou, ženu však teprve, když shodila mužský šat.

V jiných písních přejímá úlohu ženy rekovy jeho sestra. Přechodní jaksi místo mezi oběma skupinami zaujímá píseň ze Šibeníka: 37) v té vytáhly žena a sestra kralevice Marka, vysvobodit ho ze žaláře tureckého; oklamaly bega podobně jako v písni o Rajku Boškoviéovi, že má zajatce posiati sultánovi do Stambula; beg je vyprovázel, Marka vedly spoutaného, když pak na rozcestí odpočívali, přepadla Markova žena bega a oblékla do jeho nádherného oděvu Marka. Sestra osvobozuje reka takto v písních známých od první pol. XVIII, století. V jedné nejstarší—dle zápisu z první čtvrti XVIII. stol. — písni 38) propustil by vezír Raškoviče Boža po devítiletém vězení, kdyby mu mimo jiné dal ještě svou sestru. Božo napsal pak sestře svou krví list, že jí nedá Turkovi. Naši látku připomíná tato píseň poněkud tím, že neznámý junák se vezírovi vykazuje carovým fermanem, aby mu vězně vydal. V druhé písni téže sbírky39) dostala sestra Rajkoviče Boža zprávu, že Čengič Alajbeg propustí zajatce, až se napodívá jeho sestry a ženy. Také zde hraje aktivní úlohu nikoliv žena než sestra rekova a ona vysvobodila násilím svého bratra. V písni z jižního cípu Istrie 40) byli dva bratři Jakšiči zajati a clo vězení uvrženi, že mu odepřeli svou sestru; dokonce jim hrozí šibenicí. První ustřihl kousek košile, druhý vycedil krev z pravé ruky, a tak napsah a poslali sestře Mandalině lístek, ve kterém ji vyzvali, aby sebrala