str. 31
3. Velečtí ,,Fašankáré" popsáni jsou stručně od místního sekretáře р. M. Zemana,31) (známého spolupracovníka Bartošova). Doplnil bych popis jeho poukázáním, jak v posledním asi desítiletí celý pěkný zvyk tento poklesl na pouhé kolední žebronění malých chlapců školáků,32) pokud ovšem škola svou nynější povinnou návštěvou v dnech masopustních vše nevyhoření. Hoši chodí rovněž s dřevěnými šablemi a šabličkami na slaninu, zpívají přede dveřmi a vyskakují jen, aby konopě hodně vysoké narůstly:
31) V knížce „Slavnosti a obyčeje lidové z Moravy na Národopisné výstavě českoslovanské. Praha 1895, na str. 51—52; tentýž hudební variant z Vrbky otištěn v Bart. Jan. 562, jiný z Velké Bart. Jan. 561.
32) Rovněž v chrvatský'ch osadách dolnorakouských chodí hoši (dům od domu) v pondělí masopustní „na fašank" zpívati před dvéře:
„Tady nám nedali, tady nám dajú,
zabili komára, slaninu majú.
Karabáč, karabáč na tu našu dívku,
ona nám vařívá kyselů polévku.
Dycky zelé, dycky zelé,
ani kůstek masa po večeři místo otčenáša."
Srv. B. Kroboth: „Die kroatischen Bewohner von Themenau in Niederösterreich", Zeitschrift f. öster. Vskunde III., 210. — Srv. též Bartoš, „Naše děti", 1888, 279. V pondělí masopustní chodí na morav. Slovensku drobní chlapci sborem po dědině s houslemi „po babkách" zpívajíce:
„Panímámo, panímámo, černý šorec máte, také-li nám do košíka kúsek slanin dáte. Tudy nám nedali, tudy nám dajú, zabili komára, slaniny majů."
33) Notoval laskavě přítel PhC. Karel Klusák z Velké.
|
|
