Takto seskupeni skáčí hodně vysoko, к čemuž jsou ještě od hospodyně pobízeni, aby konopě vysoké narůstly. A vše zakončí se rozmanitě improvizovaným finale:

Odměnou dostane žid od hospodyně vejce, špek, obili a pod. Hospodář počastuje šohaje slivovicí. Po „skákání" hrají „muziganti" a tančí se s domácími děvčaty — ba i stará babka musí tancovati.51) Mezi tancem přehlíží žid kuchyně, špižírny, komory a pod. a krade vše, со к snědku nalezne. Po vytancování děvčat odcházejí šohaji za veselého juchání a výskání do druhého stavení, kde se věc opakuje. Večer býva v hospodě muzika.

Podobně skákali „pres šable" ještě před několika léty v Bánově, dodnes v Bystřici u Bánova.

III. V В у střici5ia) „chodíja po bobkování" rovněž 4 pacholci s pátým „košařem" vypravení celkem stejně (jen péro za kloboukem bývá bohatěji zdobené, pestrými růžemi z pentlí [„kyty"], dvěma „kosárky" atd. [rovněž v Starém Hrozenkově lze viděti na „íašank" zvláštní „péra" z pěkných peří husích upevněných na žíni koňské t. zv. „halabůrem" t. j. bavlnou a sice tak, že se v souladu patřičném barvy bílá, červená, modrá, zelená střídají]) jako v Záhorovicích, také vyskakování pro vzrůst konopí neschází. Se zřetelem na nespornou příslušnost tanců těchto se Stráneckým nutno dodati, že v Bystřici lze z oddílů tance šablového viděti ještě krásně provedené „podlézání" mimo obvyklé Záhorovské řetězovité spojení tanečníků a kříže („kríš" viz o tom více při popisu Stráneckého „hrkání"). Tedy již v zeměpisném rozložení vesnic nacházejí naše důvody (srv. str. 34) podpory. Bystřičtí bobkovníci zpívají při tanci následující písně: Pod šable . . ., Chodíme. . ., Tute nám nedali. . ., týž nápěv jako na str. 29. Ku konci tance:

Doplňkem uvádíme ještě některé bobkovnické písně, které lze slyšeti pouze v t. zv. „bláznivé dni" v masopustě: