str. 41
Z Vápenek:
Pod šable, pod šable, můj milý páne,
dajte nám slanyny, jako dve dláne60).
Hen tam nám nedali, tuto nám dajú,
komára zabili, slanými majú.
|
*
Potom uchopí každý tanečník konec šable svého soudruha, na pravém rameně podepřenou, několikrát rychlým, křepčivým krokem obíhají všichni dokola — ovšem zase v náležitém rytmu písně, tentokráte mnohem živějším.61) Po tomto t. zv. „skákání" následuje t. zv. „překračování", jinak „přeskakování". První tanečník, „predhák" zvaný,62) sehne šavli k zemi — stále drže soused sousedovi šavli za špici — druhý ji hbitě překročí neb je-li tempo písně rychlejší přeskočí, podobně třetí, čtvrtý, pátý učiní. Totéž začíná zase druhý, přeskakuje či překročuje třetí, čtvrtý, pátý, předňák — věc se opakuje dále, až se totéž začínání dostane na posledního, pátého. „Překračování" uzavírá se t. zv. „hrkáním", zvláštním třeskotem mečů. Fa,-šančáré totiž tváří do středu kola stojíce a křížem šable držíce tlukou každý svou šavlí o sousedovu šavli, jejíž špici v levé ruce po celou dobu tance drží. Opět všechny pohyby vsunuty jsou do přesných rytmických taktů,61) zpívaných písní. Pii tomto oddílu tance zpívají se rozmanité „fašančárské" písně, na př.:
60) Srv. Fašanky Fašanky můj milý pane ML. 32.
61) Východiskem totiž jak pro tanec tento, tak i pro písně taneční jest vzácně u tanečníků vyvinutý cit pro rytmus a takt — věc na Slováci ne neznámá!
62) Někdy i bohatějším chocholovitým opentlením nápadný (často i peníze za gazdu vvbírá).
|
