str. 74
artykułu v cechovních a chvalitebného řádu, podle kteréhož by se řídili a spravovali, nemaj í."3)
Vyškovské artykule hrnčířské jsou tedy pouze výpisem artykułu kro-měřížských a také pečetítko vyškovské jest skoro totožné s pečetítkem kroměřížským, jak lze se přesvědčiti srovnáním pečetítka vyškovského s pečetí cechu kroměřížského, která jest na vyškovských artykulích z r. 1656. Uprostřed pečetítka jest Adam a Eva u stromu poznání, na okraji pak latinský nápis: Sigillum figulorum civitatis Wiscowiensis. Od kroměřížského se liší jedině tím, že na pečeti kroměřížské slovo Wiscowiensis jest nahrazeno slovem Kremsiriensis.
Zřízení hrnčířského cechu r. 1656 ve Vyškově ukazuje, že sotva byl zřízen cech džbánkářský dříve než tento cech hrnčířský (hrnčíři nazýváni byli ve Vyškově hrnčíři i kamnáři dohromady na rozdíl od džbánkářů, kteří sluli v obecné mluvě „toufaři".) Těžko si lze zajisté představiti, že by v místě již sto let kvetla majolika a teprve by se zřizoval cech hrnčířský. Spíše bychom očekávali opak, neboť majolika jsouc vyšším stupněm vývoje hrnčířství, předpokládá vždy určitý stupeň rozvoje hrnčířského.
Jest samozřejmo, že hrnčířství existovalo ve Vyškově již před zřízením cechu hrnčířského, tedy před r. 1656, ale bylo pěstováno jednotlivě, neorgani-sováno. Nálezy starých nádob v r. 1892, které se vykopaly při zakládám kanálu ve Vyškově proti farní budově, ukazují dokonce na prastaré hrnčířství.4)
S tímto stavem souhlasí doklady z vyškovské matriky a purkrechtních knih vyškovských. Latinsky vedená matrika od počátku 17. století zná sice hrnčíře již před založením cechu, ale ve větším počtu vyskytují se hrnčíři v matrice až po r. 1656 a skoro všechny tyto hrnčíře známe též ze zápisů cechovních a z artykułu tovaryšských.
Purkrechtní knihy obsahují zápisy majetku nemovitého a jsou dvě. Jedna ze století sedmnáctého (a konce stol. šestnáctého) jest v městském archivu ve Vyškově a psána pouze česky. Nějaký opis též knihy mají v pozemkové knihovně с. k. okresního soudu, ovšem jen kusý, patrně makulář. Druhá obsahuje zápisy hlavně ze století osmnáctého, к nimž přidány zápisy z konce století sedmnáctého. Kniha tato skládá se ze dvou svazků a jest uložena v pozemkové knihovně с. k. okresního soudu ve Vyškově. Zápisy
3) Artykule hrnčířů vyškovských nalezl jsem loni s pomocí p. policejního strážmistra Valouška z Vyškova u sl. L. Dokoupilové, jejíž otec A. * Dokoupil-byl posledním hrnčířským cecřrmistrem. Kromě těchto artykułu dostal jsem od slečny Dokoupilové též artykule tovaryšské z r. 1686, knihu zápisů cechu hrnčířského od r. 1686 do r. 1857 a pečetítko cechovní. Obojí artykule jsou úplně české, kniha zápisů s počátku je česká, později německá. Artykule vyškovské resp. kroměřížské vznikly až po katastrofě bělohorské; jejich protireformační ráz jeví se hlavně v 1. a 2. článku. Kdo není katolík, nesmí býti přijat za mistra. Hrnčíři mají míti své postavniky a svíce i také korouhev ke cti a chvále nejsvětějšího Těla Božího a všech processí se účastniti. Tento passus není na př. v hrnčířských artykulích bytešských z r. 1650, jež však byly tohoto roku pouze obnoveny, poněvadž se ztratily dřívější artykule ve válce švédské. Patrně tedy byly obnoveny úplně ve smyslu starších artykułu předbělohorských, poněvadž se v nich žádá pouze, aby byl mistr křesťanem a aby byl zbožný. Kroměřížsko-vyškovské artykule jeví také další vývoj cechů v hospodářském smyslu, totiž ve smyslu sobectví cechovního. Kdežto synové mistrů po vyučení dle bytešských artykułu platí polovici platu určeného ostatním vyučencům, synové vyškovských mistrů neplatili nreho.
4) Florián Koudelka, Krajinská národopisná výstavka ve Vyškově r. 1892. Vyškov 1893, str. 14.
