této knihy ze století sedmnáctého a počátku osmnáctého (nejdále do r. 1740) jsou úplně české, pouze biskup olomoucký, Karelz Lichtenštejna, a jeho úředníci mívají i v této době zápisy německé. Zápisy pozdější (nejdříve kolem r. 1720) jsou německé. Při jednotlivých domech a polích jsou také poznámky, z nichž dovídáme se leccos o starších majitelích a také starších hrnčířích. Tak čteme v purkrechtní knize z 18. stol., ve svazku předměstském (v poznámkách), že r. 1594 páni prodali dům č. 81 v městě po Jiříkovi hrnčířovi. V též knize praví se dále, že páni prodali zahradu bednářskou nějakému Bartošovi hrnčířovi. Že se tím nemíní pouhé příjmení, svědčí stejný zvyk z matriky též doby jmenovati řemeslníky pouhým jménem křestným. Tak čteme v matrice, že r. 1667 „obiit Paulus figulus de Novo-sad". Další zprávu máme v též knize při domě Beneše Vlacha, který jej prodal r. 1605 J akubuRichtrovi, hrnčířovi z Olomouce. Purkrechtní kniha ze století sedmnáctého zmiňuje se pouze při r. 1616 o Kryštofu Verychovi, hrnčíři. To jsou však ojedinělé zjevy.

Hojné zprávy o hrnčířích máme i v pur kreditních knihách i v matrice teprve po založení cechu. V době před tímto rokem čteme v matrice jedině o sňatku pozdějšího mistra Jana Čecha. Zápis v matrice praví, že 20. listopadu r. 1651 ženil se ve Vyškově Jan![Čech „juvenis artis figulinae."

Dle purkrechtní knihy svazu městského ze století 18tého soustředili se hrnčíři ve století sedmnáctém na tzv. rynku hrnčířském. Bylo to pět domů, které stály na místě, kde jest dnes knížecí panský pivovar (zal. r. 1680). Kdysi těchto pět domů nenáleželo vůbec к městu, poněvadž stály na panských pozemcích, ale r. 1588 přiřkl je biskup Stanislav Pavlovský pod vyškovské purkrechtní právo. Tento rynk hrnčířský vyhořel r, 1677 a pozemek zase připadl zpět biskupovi Karlu z Lichtenštejna, který na tem místě dal vystavěti pivovar. Purkrechtní kniha nám jmenuje také majitele oněch pěti domů. Jsou to: 1. Tomáš Ujec; 2. J iří Frank, po něm JanAugusta;LorenzPsota, po něm Matěj Stumpf; 4. Martin Perko a 5. Adam Härtl.

Že majitelé těchto domů jsou hrnčíři, ač to u žádného z nich výslovně podotčeno není, můžeme souditi z toho, že bydleli na rynku hrnčířském a tudíž neuznal písař u žádného z nich za hodno přidati zaměstnání, ježto se mu rozumělo samo sebou. Jeden z nich, Jan Augusta, nebydlíval dříve na rynku a svůj dřívější dům č. 137 na předměstí prodal Janu Čechovi, již jmenovanému mistru hrnčířskému. Druhý, Martin Perko, měl dva syny, Pavla a Jiřího, kteří oba, jak dosvědčují artykule tovaryšské, byli také hrnčíři.

Když se kopaly základy pro nové sklepy v pivovaře, našli tam dělníci různé zlomky kachlů, jež jsou uloženy ve Františkově museu v Brně. Kachle tyto jsou různobarvé a jsou téhož typu jako zlomek kachle s hnědým polevem a celý polychrómovaný kachel z r. 1668, uložený v archivu města Vyškova. Polychrómovaný kachel má ve středu znak biskupství olomouckého a kolem latinský nápis: CAROLUS D. G. EPUS OLOMUCENSIS PRINC. REG. CA. ВО. COM. 1668. Ve všech čtyřech rozích jest renaissanční výzdoba květinová.

Z tohoto-nálezu patrno, žé všecky tyto kachle dělaly se asi na tak zvaném hrnčířském rynku a můžeme je pravděpodobně přiřknouti svrchu jmenovaným hrnčířům. Také chápeme, proč vyškovští hrnčíři vyráběli kachle se znakem a jménem biskupa Karla z Lichtenštejna (od r. 1664—1695). Par trně byli v bližším poměru к biskupovi, neboť bydleli na jeho pozemcích.