případu, aby džbánkář byl označen slovem hrnčíř (něm. Töpfer). Všecky mistry, označené slovem hrnčíř a to ze všech pramenů nalézáme od r. 1686 v přihláškové knize cechu hrnčířského, ale ani jediného džbánkáře, kteří měli patrně přihláškovou knihu vlastní.

S tímto stavem souhlasí také důvody čerpané z topografie vyškovské. Skoro všickni džbánkáři měli své domy v dnešní Jungmannově ulici (která se v 19. století nazývala hrnčířskou). Tato ulice slula za starodávna „Na cihelně" (ostatně „na tihelni" se říká do dnes), jinak „Na čihadle" a dovídáme se o ní z pur krech tni knihy předměstské z 18. stol., že byla na počátku osmnáctého století nově vystavěna. V sedmnáctém století tam bývalo osm domkův, které ve válce švédské zašly. Nově vystavěna byla čísla (popisná) od 60 do 77, tedy také domy, v nichž později většinou džbánkáři bydleli. V některých domech jako v č. 62., 63., 64., 65., 67., 68., 70. následovali pravidelně za sebou džbánkáři, takže lze se domnívati, že také starší majitelé těchto domů byli džbánkáři, byť nebyli označeni v, purk-rechtní knize názvem toufar. Neboť v purkrechtní knize i matrice 18. století leckde schází označení zaměstnání.

Tak bychom dostali tyto majitele džbánkářských domů: Prvním majitelem domu č. 62 jest od r. 1723 do r. 1734 Michael Martinák, otec pozdějšího džbánkáře Jakuba M a r t i n á к a.24) Michael Martinák zemřel r. 1734 a vdovu po něm si vzal MichaelHert l.25) Obě tato fakta nasvědčují tomu, že také Michael Martinák byl džbánkářem. Dle cechovních artykułu hrnčířských, jimiž se džbánkáři, dokud neměli vlastního cechu, řídili, měla totiž vdova po džbánkáři právo pokračovati v řemesle manželově, ale byla povinna к vedení řemesla míti tovaryše. Že pak často docházelo mezi mistrovou a tovaryšem к sňatku, jest přirozeno a dokladů takových sňatků jest v dějinách vyškovských džbánkářů i hrnčířů velmi mnoho.

Majitelé domu č. 63 nebyli s počátku džbánkáři; neboť tento dům stal se džbánkářským teprve od r. 1740, kdy jej koupil Michael Hertl25) pro svého nevlastního syna Jakuba Martinák a.24)

Rovněž tak dům č. 64 nebyl původně džbánkářským, jak vysvítá z purkrechtní knihy, a stal se jím teprve r. 1764, kdy jej obdržel džbánkář J an Moudrý věnem s manželkou.26)

Dům č. 65 vystavěn byl od Jiřího Mauera, který nebyl džbánkářem; po něm však koupil jej Martin Martinák r. 1716, patrně příbuzný již jmenovaného Michaele Martináka. Tento Martin Martinák měl dle knihy obligací vypůjčeno 50 stříbrných rýnských od džbánkáře Šimona Jánoše, což by mohlo ukazovati na to, že byli oba džbánkáři a snad i krajané (Slováci).

Dům č. 67, který náležel obci a pronajat byl nádenníku Štěpánu Kočároví, koupil r. 1738 J anValla alias Mik, jejž purkrechtní kniha nazývá toufarem.

Dům č. 68 nenáležel původně džbánkářům a stal se domem džbánkářským teprve od r. 1746, kdy jej koupil džbánkář Karel Macha in.

Dům č. 70 vystavěl r. 1713 Josef Černý, pocházející ze Strážnice. O něm nemáme nikde dosvědčeno že byl toufarem, ale v blízkých Bučovicích