str. 83
stanovení vzniku cechu džbánkářského dva a to seznam z r. 1760 a r. 1762. Y seznamu z r. 1762 jmenuje se poprvé džbánkářský cech,33) o němž ještě ničeho neví seznam z r. 1760, neboť džbánkáři jsou v něm ještě připojeni к cechu hrnčířskému.34) Jak však ze seznamu vyplývá, tvořili v hrnčířském cechu zvláštní samostatné oddělení, a to vysvětluje nám faktum, že v přihláškové knize cechu hrnčířského není ani jediného džbánkáře. Patrně měli svoji vlastní přihláškovou knihu, která se ztratila.
Že skutečně cech džbánkářský byl založen teprve roku 1761, svědčí také toto: Když jsem pátral u Karla Skalického, který dosud provozuje řemeslo džbánkářské ve Vyškově, po džbánkářských knihách cechovních, ukázal mi Skalický dřevěnou sošku Turka, která prý je památkou po toufarech. Při bližším ohledání nalezl jsem na Turku letopočet 1761 a tázal jsem se, co dělali s Turkem? Na tuto otázku dostal jsem odpověď, že onen Turek byl na kovové pokladně, vníž. uzavřeny byly listiny, pečetítko a knihy toufarské. Kovová pokladna se ztratila. Letopočet 1761 na Turku není jistě nahodilý, a zajisté je to týž letopočet, který byl na pečetítku džbánkářském a jest to letopočet zřízení cechu džbánkářského.
Džbánkáře, kteří provedli zřízení samostatného cechu džbánkářského, máme v seznamu daňovním z r. 1760. Dřívější džbánkáře musíme zjišťovati dle matriky, purkrechtních knih, knihy testamentů36) a knihy přísah měšťanských. 36) Zjišťování toto jest velmi obtížné, 'poněvadž matrika; právě v této době velmi zřídka udává zaměstnám, u majitelů domů vesměs má jen „civis", u nájemníků „inquilinus". Na základě všech těchto pramenů dostaneme tyto džbánkáře z doby před zřízením samostatného cechu džbánkářského.
i. Josef Černý. Není sice o něm nikde dosvědčeno, že by byl džbánkářem, ale přišel ze Strážnice v době, kdy přišli i ostatní džbárikáři. Ženil se ve Vyškově 575. 1706 a r. 1713 koupil si dům č. 70, v němž později vystřídalo se za sebou 10 džbánkářů, z nichž poslední, Karel Skalický, dosud provozuje řemeslo džbánkářské. Ve Vyškově měl 4 děti, po roce 1719 se však ztrácí beze stopy, patrně se vystěhoval. Domněnku, že byl džbánkářem, podporuje také to, že v sousedním městečku Bučovicích působila v 18. století také džbánkářská rodina Černých a to Jiří Černý + 21/10. 1765 (44 r. stár) a František Černý t 6./5. 1772 (36 r. stár).'
33) Krügelmacherzunft.
34) Töpferzunft. Seznam z r. 1762 má nadpis , ,Bekantnusz der Professionisten und Handwerker sammt haltenden Gesellen bei der Hochfürstlichen Stadt Wischau, was sie zu der aber mahl pro Anno Militari 1762 ausgeschriebenen Extra-ordinari Kriegs und Vermögenssteuer Anlage beizutragen haben.
35) V archivu města Vyškova jest zachován t. zv. liber testamentorum, obsahující úřední opisy testamentů od r. 1737 do r. 1780. Testamenty džbánkářů jsou české až na jednoho, a ten byl také české národnosti, jak vyplývá z jiných pramenů. Testamenty tyto jsou nad míru důležitý, neboť ukazují, že toufaři vyškovští byli Čechy a že tedy vyškovská keramika není, jak se všeobecně tvrdí, německá, nýbrž česká. Vyškov nebyl nikdy vlastně německý, němectví šířily ve Vyškově jen úřednické rodiny, které hlavně byly usedlé na náměstí. Měšťanské rodiny v městě napodobily úředníky , ,pány", chtějíce se tak lišiti od předměstských. Boj mezi Čechy a Němci ve Vyškově byl také hlavně boj mezi městem a předměstím. Vyškovští majolikáři bydleli na předměstí a když povstal národnostní boj ve Vyškově, stáli na straně české. Také všichni potomci bývalých džbánkářů ve Vyškově žijící jsou národnosti české.
36) Kniha přísah měšťanských udává datum, kdy přísahali měšťané a asi od r. 1750 též zaměstnání.
|
|
