kůru ve Vyškově a bývalý džbánkář, který se vyučil u Ignáce Richtra, posledního cechmistra džbánkářského a u mistra knihy tyto viděl i v nich čítal — byly pouze německé. Jedině v této době jest to pro Vyškov pochopitelno. Vrchnost tehdy úřadovala jen německy, knihy úřední vedeny jen německy, a džbánkáři přizpůsobili se duchu času, ač sami Němci nebyli.

Jména mistru založivších cech máme v seznamu daně válečné z r. 1760 a 1762. Jsou to: Jan Rybář, Šimon a Jan Jánošové, synové Šimona Jánoše, o němž již byla řeč, Jakub Martinák, syn také již jmenovaného džbánkáře Michaele Martináka, Karel Machain a Mikuláš Spilka. V seznamu z r. 1762 jmenováni Jan Novák a Antonín Smetana, syn Jana Smetany z Čáslavě.

Z těchto džbánkářů 4 mají české testamenty v „Liber testamentorum": Jan Rybář, Jan Jánoš, Antonín Smetana; Jan Novák, otcové tří, Šimona a Jana Jánošů a Jakuba Martináka byli Slováci usedlí ve Vyškově, jeden, Mikuláš Spilka je z Vyškova a má české jméno, jen Karel Machain (nebo Machan) by mohl býti Němec, kdyby nepocházel z Prostějova a nebyl tovaryšil v Bučovicích.

Jest tedy oprávněna domněnka, že tito džbánkáři byli všichni národnosti české a ve správě cechovní užívali úřední němčiny podobně, jako v cechu hrnčířském, pod vlivem úřední germanisace. К šíření germanisace v cechovním řízení přispělo zvláště zřízení t. zv. cechovních inspektorů, neboli komisařů, kteří byli ustanoveni v generálních artykulích Karla VI. z r. 1739. Tito komisaři byli vlastně nej vyššími pány v cechu, který přestal býti již úplně samosprávným úřadem, a podléhal ve všem tlaku úřednímu. Úřady v této době již byly ve Vyškově poněmčeny a první starostí zajisté těchto inspektorů bylo, aby úřední němčinu zanesli do cechů.

Ze všech těchto jmenovaných džbánkářů můžeme jedině dvěma s jakous-takous pravděpodobností připsati zachované nádoby a to Janu Rybářovi a Šimonu Jánošovi. Dle mého názoru lze Janu Rybářovi přičísti džbán z národopisného musea v Praze (pod č. 687). Jest to džbán cechu krejčovského z r. 1745, opatřený písmeny G. R., a jest rozhodně původu vyškovského, nebo bučovického, neboť má velikou podobnost s ostatními cechovními nádobami původu vyškovsko-bučovického před r. 1750. (Džbány z r. 1721,1733, 1741 v museu vyškovském.) Pro bučovický původ by svědčilo, že užívá dosud jednoduchého stylisovaného ornamentu, liší se tedy značně od směru výškovsko-slováckého a kromě toho užívá až křiklavě modré barvy, která je charakteristická pro bučovické nádoby z počátku 18. století a která právě schází nádobám vyškovsko-slováckým. Zkoumáme-li seznam džbánkářů vyškovských i bučovických, ' jimž lze džbán tento připsati, shledáváme, že jedině hodí se začáteční písmena na Jana Rybáře, který byl původu českého a tudíž označoval svoje křestné jméno G. Že se ve Vyškově psal v té době Jan po česku Gan, vidíme ze zápisové knihy hrnčířské. Jestli v testamentu psán je Johannes, nerozhoduje pranic, poněvadž to neukazuje na jeho způsob označování, nýbrž padá na vrub němčícího syndika. A že Rybář přišel do Vyškova z Bučovic, jest velmi pravděpodobno. Ve Vyškově se nenarodil ani se tam neženil a v téže době žil v Bučovicích džbánkář Antonín Rybář (zemřel r. 1760 ve stáří 30 let), patrně mladší bratr vyškovského Jana Rybáře.3)