Vyškovská keramika a její vývoj.

(Pokračování.)

II.

Vyškovští džbánkáři patrně záhy byli přinuceni, aby přistoupili к hrnčířskému cechu. K tomu se asi vztahuje německý připiš .biskupa kardinála Wolfganga ze Schrattenbachu z r. 1723,x) který byl adressován vyškovskému cechu hrnčířskému a týká se vidimování starých artykułu. V tomto přípise se praví všeobecně, že někteří provozují řemeslo bez náležitého vyučení a vzpírají se vstupovati do cechu;, pročež, kdo by se příště dále vzpíral, má býti místnímu hejtmanovi a magistrátu udán. Tato slova se jistě vztahují na právě nedávno usedlé džbánkáře ve Vyškově, neboť oni asi pokládajíce se za něco lepšího, nežli hrnčíře, nechtěli vstoupiti do cechu hrnčířského. Sami však počtem nestačili na zvláštní cech a tudíž musili se podrobiti. Poměr jejich к hrnčířům byl lépe upraven, když hrnčířský cech musil přijmouti místo svých privilegovaných artykułu generální artykuły, které vydal Karel VI. r. 173g pro všecky cechy vůbec. Avšak ani tehdy nebyli spokojeni v cechu hrnčířském a toužili po svém vlastním cechu. A tak došlo konečně roku 1761 ku zřízení samostatného džbánkářského (toufarského) cechu. (něm. Kriigel-macherzunft).2) Knihy tohoto cechu, jak mi sdělil Tomáš Mrázek, ředitel

1) Opis (úřední) této listiny nalezl jsem mezi ostatními listinami a knihou cechu hrnčířského u slečny M. Dokoupilové.
2) Když již byla první část mého čánku zaslána do tisku, dostal se mi do rukou článek Dra Františka Weinera „Vyškovská keramika" Časopisu moravského zemského musea roč. XI. (1911), č. 1., kde cituje autor zprávu lékaře Jana Kristiána Kundmanna z Vratislavě ve Slezsku, uveřejněnou ve sbírce „Sammlung von Natur und Medizin-geschichten" z r. 1723. „Bei einigen Jahren hat man auch angefangen zur Jahrmarktszeit in unsere Stadt vieles weisse mit bunten Blumen und Thieren bemahltes Gefässe aus Mähren, meistenteils von Skalitz und Wischkau oder Wischa, an der hungarischen Grentze liegende zu bringen, so ehemals das Brüder-Gefässe geheissen, w> il eine gewisse schwärmerische Sekte, so alles untereinander gemein haben gewollt, es daselbst erstlich verfertigt". Tato zajímavá zpráva, jíž jsem dosud neznal, potvrzuje úplně moji domněnku, že keramiku zanesli do Vyškova Slováci z okoU Skalice, Strážnice atd. Neboť jak by pisatel přišel k tomu, aby Vyškov posunoval až ke hranicím uherským a jmenoval jej hned vedle Skalice. Pisatel této zprávy nedělá rozdílu mezi keramikou vyškovskou a skalickou a charakterisuje je tím, že vedle květinové výzdoby vyskytovaly se na keramice skalicko-vyškovské také malby figurální, zvířata. K tomu o popisu hodí se dobře první vyškovská nádoba z r. 1714, o níž byla řeč v první části, džbán Ondry Polacha.
Avšak naprosto nesprávné jest, co soudí na základě tohoto citátu Dr. Fr. Weiner: „Nebyla tedy keramika vyškovská r. 1723 v úpadku, nýbrž zajisté v plném rozkv tu. А к takovému rozkvětu, který předpokládá, má-И se zdarem na trzích konlrurrovat v cizině s tamními výrobky, vysoký stupeň dokonalosti, nedospělo se zajisté ve Vyíkově rázem.nebo za krátkou dobu, nýbrž vývojem dlouholetým, což je novým (?) dokladem toho, že keramika vyráběna ve Vyškově již ode dávna, dojista dlouho před založením cechu hrnčířského r. 1656."
Zpráva lékaře Kundmanna se dá docela dobře srovnati s naší domněnkou o slováckém původu vyškovské keramiky. Neboť k tomu, aby mohli džbánkáři vyškovští konkurrovati svým zbožím л e Vratislavi, nebylo potřebí, aby vyškovská keramika byla dvě století pěstována ve Vyškově, nýbrž stačilo k tomu, aby se několik džbánkářů ze Skalice nebo okolí přistěhovalo do Vyškova a posílali zboží dále z Vyškova tam, kam posílali je ze svých dřívějších sídel.
Domněnka p. .Dra Weinera, dá se vysvětliti tím, že neznal historických dokumentů vyškovských ze 17. stol., v nichž nikde o džbánkářích neni ani zmínky.