str. 110
objevuje se v Bučovicích10) nový druh výroby keramické, která je charakterizována zvláště žlutou a zelenou barvou, pak ornamentem na spodním poli džbánku, skládajícím se ze suných různobarevných, kolmých čar, к nimž někdy přidán ornament z kosočtverců ve středu a na rozích opatřených barevnými tečkami. Nádoby tyto mají velikou podobnost s nádobami novo-křtěnskými a zvláště, jak mi sdělil redaktor p. Fr. Kretz, se sedmihradskou keramikou. Nejtypičtější zjevy tohoto druhu keramiky jsou dva mlynářské džbány v městském museu vyškovském a to: džbán bučovický z r. 1785 a hodějický z r. 1786. O původu tohoto druhu bučovické keramiky, lze dosud těžko něco určitého říci. Můžeme souditi i na přenesení z Uher, ale též není vyloučena možnost, že bylo v Bučovicích vyráběno jako i jindy více druhů keramického zboží a že tento druh zachoval se ještě z doby novokřtěnské.u) Pak by ovšem podobnost se sedmihradskou keramikou nebyla nahodilá, neboť dle staré tradice vystěhovali se bučovičtí novokřtěnci též do Sedmi-hrad. Do Vyškova ovšem dostal se tento druh keramiky z Bučovic, neboť právě v této době (po r. 1785) přistěhovali se někteří mistři z Bučovic do Vyškova. (Jan Vážanský, Josef Vitta a Filip Horák.)
Džbánkáři, do této doby patřící, jsou zaznamenáni v seznamu předepsané daně válečné pro rok 178g.12) Jsou to: Jan Čamek, Filip Vitta, Václav Machain,' Jiří Fischer, Jan Vážanský a Antonín Štroblík. Podání džbánkářů z r. 1790, o jehož pečeti byla již dříve řeč, jmenuje všecky předešlé džbánkáře kromě Jana Vážanského, za něhož přistoupil к cechu František Prokš. V tomto podání udávají vyškovští džbánkáři, že úhrnný výtěžek jejich obnáší pouze 150fl., což jim do slova věřiti nemusíme, jednáť se v něm, o placení daní. Nového džbánkáře jmenuje dále seznam daně válečné z r. 1795, Karla Pilze a vyhláška z r. 1797 Filipa Horáka. Ostatní mistry jsme nuceni vyhledávati v matrice a purkrechtních knihách.
i. Jan Čamek pocházel z Vyškova, narodil se 26. dubna r. 1741. Seznam válečné daně z r. 1789 nazývá ho „Krůgelmacher" a podání džbán kářů z r. 1790 „alt Zechmohster", starší cechmistr. Roku 1764 obdržel po své matce dům č. 100 na „Laskabátě". Rok po tom (26. června r. 1765) oženil se s Annou Prokšovou, dcerou po f Josefu Prokšovi, postřihači z Vyškova. Avšak ještě 5. dubna 1766 zapsán je v matrice jako tovaryš, ačkoli kniha
10) Moji domněnku o novokřtěnském' původu bučovické keramiky potvrzuje známý historický badatel P. Augustin Kratochvíl, rodák bučovický, který mi v dopise sdělil, že novokřtěnci bučovičtí měli svůj „Haushaben" za kostelem pod domem č. 123. Před ioo lety objeven totiž na dvoře domu č. 123 sklep s různými hliněnými nádobami a listinami po novokřtěncích, z nichž prý vyplývalo, že vystěhovali se do Uher a do Sedmihrad. Dodnes nazý'vá se sklep onen „habánský" (= novokřtěnský). Poloha tohoto domu novokřtěnského ukazuje, že bučovická keramika souvisí s novokřtěnci. Neboť dům č. 123 patří mezi prastaré džbánkářské domy, jichž právě v těchto místech bylo nejvíce (č. 120 až č. 128.) Tyto domy jsou tedy na místě novokřtěnského „Haušhaben" a v okoU jeho. Tento fakt však svědčí, že vystěhováním novokřtěnců výroba keramická nezanikla, nýbrž pracovalo se na témž místě dále. Patrna všickni novokřtěnci se nevystěhovali, někteří asi tam zůstali a přistoupili ke katolicismu. Na místě bývalé „kuchyně" novokřtěnské, vystavěli si domy, v nichž se provozovalo džbánkářství až do devatenáctého století. Džbánkáři s německyVmi jmény, jež známe z 18. století, jsou asi potomky těchto novokřtěnských džbánkářů.
11) Dle spodní ozdoby sošek na postavnicích bučovickýcli džbánkářů, které pocházejí ze 17. století, bylo by možno souditi, že tento způsob ozdoby byl v Bučovicích prastarého původu.
12) K. Schirek „Die Majolikaerzeugung in Wischau". Mitteil. d. mähr. Gew. Mus. 1895.
|
|
