Vyškovská keramika a její vývoj.

Vyškovská keramika nabyla svým stoletým trváním dobré pověsti, takže odbyt její se rozšířil daleko za hranice moravské. Vyškovští džbánkáři posílaU dle písemných zpráv i dle tradice zboží do Čech, Uher, Chrvatska a Haliče. Dle vyškovské matriky můžeme souditi, že bylo posíláno vyškovské zboží také na Králové-Hradecko. Neboť 16. září r. 1828 zemřela náhle ve Vyškově Veronika Rolenzová, manželka Josefa Rolenze, obchodníka se džbánkářským zbožím (Kriigelgeschirrhändler) v Hradci Králové. S šířícím se odbytem stoupal také počet mistrů a tovaryšů. Kdežto v 18. století kolísal počet mistrů mezi 6 a 8, vzrostl počet jejich r. 1833 *) již na 10 mistrů a 8 tovaryšů, r. 1842 2) na 13 mistrů a r. 1850 3) na 10 mistrů a dvě vdovy, jež pokračovaly v řemesle svých zemřelých mužů, a 15 tovaryšů. Od té doby však počet džbánkářských mistrů i tovaryšů stále klesá, takže dnes pracuje jen jediný mistr bez tovaryše.

Lidová keramika vyškovská přežila holičskou továrnu a jiné továrny na faiencové zboží, které jí nikdy tak nepoškozovaly jako stále se šířící továrny na porculán a hlavně továrny na plechové polévané zboží, které lidovou keramiku takřka udusilo. Plechové zboží.mělo i jinak neblahý vHv na výrobu keramiky. Džbánkáři, aby se mu vyrovnali lácí, byli nuceni pra-covati rychle a užívati horšího materiálu. Přestala se voziti hlína výhradně z Dobročkovic (vozila se též od Rychtářova) a také malba zvrhla se na šab-lonovité malování modrých růží, nebo listnatých věnců, postav svatých, zvláště P. Marie. Poněvadž k tomu bylo nej pohodlnější užívati jedné barvy, nabyla modrá barva převahy nad ostatními a charakterisuje nejvíce vyškovskou keramiku 19. století. Z počátku nanášena byla jemně a má světlejší tón. Také malba na počátku století devatenáctého není ještě šablonovitá, nýbrž jest pracována se vší přesností a mimo to vyniká keramika v této době skvělým zdařilým polevem. Jsou to ponejvíce modří jelínci v rozmanitých posicích, pak hrádky a domy, dále růže a zvoncovité květiny. Velmi oblíben jest zvyk užívati jako motivu empirového jehlan co vitého pomníku. Později však s rostoucí konkurencí barva nanášena silněji, nemaluje se již přesně a na většině předmětů viděti, že vyráběno zboží na výdělek jedno jako druhé. Na těchto výrobcích z počátku objevují se ještě jelínci, ptáčci, postavy světské, sedlák, selka, vinař, zahradnice a j., dále postavy svatých, P. Marie, sv. Cyrila a Metoděje a jiných, a konečně nejpozději plné růže. Po celou tuto dobu, kdy džbánkářské zboží čím dále tím více upadalo, jediný džbánkář zůstal věren svému umění a v době, kdy už se vyrábělo již jen zboží jarmareční, pracoval pečlivě na každém díle a každá jeho věc i obyčejný džbánek se svatou postavou má skutečně uměleckou cenu. Je to poslední cechmistr džbánkářského cechu Ignác Richter, jehož podobiznu má mezi svými illustracemi Dr. Weiner ve článku „Vyškovská keramika" v letošním ročníku časopisu Musea Moravského.