a předal mu svůj dům č. 64, tak že by jméno Ignác Plosa v seznamu daně vý-dělkové z r. 1833 neznamenalo otce, nýbrž syna. Zemřel 4./1. 1852.

14. Antonín Štroblík ml., syn džbánkáře Antonína Štroblíka nar. 15./3. 1816. Ženil se д./г. 1836 s Teresií Richtrovou, dcerou truhláře Jana Richtra a sestrou džbánkáře Ignáce Richtra. Majitelem domu č. 63. byl však již od r. 1832. Seznam živnostníků z r. 1849 Praví o něm, že provozuje živnost od r. 1835. Ženat byl jako otec jeho třikrát. Po druhé ženil se asi r. 1842 v Prostějově s Janou, dcerou Jiřího Drbala a po třetí 20./у. r. 1851 s Barborou, dcerou Františka Hohna, soukeníka ve Vyškově. Se všemi manželkami měl dohromady io dětí. Zemřel 2./5. 1856.

15. Vincenc Goldmann, syn Tomáše Goldmanna ze Ždánic, ženil se ještě jako džbánkář ve Ždánicích s Viktorií Patermannovou, dcerou Jana Patermanna z Vyškova з./б. 1836. Jmenován je však od r. 1838 v ma> trice ve Vyškově. Také jest uveden v seznamu výdělkové daně z r. 1842. Majitelem byl domu č. 78. Naposledy se připomíná 2Ô./7. 1844. Patrně se zase přestěhoval zpět do Ždánic.

16. Ignác Richter, syn Jana Richtra, stolařského mistra ve Vyškově, který měl za manželku Františku, rozenou Čamkovou, dceru džbánkáře Jana Čamka, nar. 19./5. 1815. Působením matčiným stal se asi džbánkářem a vyučil se u svého strýce Ignáce Čamka. Učil se asi mezi r. 1827 a 1830 R. 1834 jest již zaznamenán v seznamech tovaryšů jako tovaryš pracující u Ignáce Čamka. Ženil se dle zprávy JUDra Weinera s Kateřinou roz. Doležalovou v Prostějově 18. července 1839 Avšak živnost provozoval již od r. 1838, jak se uvádí v seznamu živnostníků z r. 1849. Poněvadž také toho roku koupil dům č. 66, jest pravděpodobno, že sousoší nej bolestnější matky, datované 16. července 1837, jest jeho mistrovským dílem. Dětí měl šest, avšak žádné z nich nevěnovalo se řemeslu džbánkářskému. Zemřel raněn byv mrtvicí 9./10. 1876.

Ignác Richter, poslední cechmistr džbánkářského cechu, jest také posledním skutečným repraesentantem vyškovského umění džbánkářského. Ve své osobě spojuje všecky směry vyškovské keramiky. Vyučil se u Čamkú, kde se tehdy malovalo výhradně modrou barvou. Máme od něho několik modrých věcí, džbán se sv. Anežkou,8) polévkový hrnec 9) s třemi obrazy v polích sloupy oddělených, který má vzadu nápis Johanes Kornus 10. octob: 1843. Ignatz Richter, džbán s chlapcem, jemuž ulétl z klece pták a j. Všecky tyto věci charakterisuje umírněná výzdoba, jemné nanášení barvy a obratná kresba. Chopil se také nové módy, která přinesla žlutavé polevy a užíval těchto polevů na džbánech. Jeho žlutavý polev má zvláštní pomerančový odstín, ale na rozdíl od druhých, kteří tyto džbány zdobili šablonovitými květy, maloval na žlutavém polevu bílá pole, na nichž kreslil scény ze života svatých. Richter znal dobře minulost _ vyškovských džbánkářů a také rád čítal v starých cechovních zápisech. Tím získal smysl pro starší práce džbánkářské, z nichž obzvláště se mu zamlouvala barokní ornamentika. Barokní oblouk najdeme leckde i na modrých jeho džbánech. Když pak viděl, jak se sbírají staré věci a cení,10) počal se pokoušeti o padělky staré keramiky. Jména starých mistrů a letopočty znal ze starých zápisů cechovních ádo ducha staré keramiky vnikl velice snadno, takže snadno vytvořil konvici,: