označenou jménem Johann Ribarz a rokem 1751,11) která byla předmětem obdivu znalců keramiky a pokládána původně za práci holičskou, od Schirkova článku o vyškovské majolice za věc vyškovskou. Že ji asi dělal již ke konci života, tedy v době, kdy již se sbírala stará keramika, jest patrno z toho, že jest zachována konvice téhož tvaru a téhož způsobu malby (z barev vyniká zvláště rumělková zeleň) z r. 1875, tedy pracována rok před smrtí.12) Konvice je zdobena vpředu obrazem znázorňujícím scénu poranění sv. Ignáce z Loyoly v bitvě. Po stranách v zelených polích bílí andělé, ostatek pak vyplněn jemně provedenými fialovými květy. Vše provedeno s takovou zručností, a dovedností malířskou — kromě toho konvice vyniká neobyčejně krás^'m a lesklým polevem — že skutečně se divíme, jak něco podobného se mohlo tvořiti ve Vyškově v době všeobecného úpadku majoliky. Konvice má nápis: „Pracován od Ignatze Richter dné 8h0 Ledna 1875." Mísu známe od něho jedinou, o níž mluví JUDr. Weiner ve svém článku v č. 1. r. 1911 moravského Časopisu musejního. Také v tom zůstal Richter věren tradicím, že tvořil jako starší mistři práce figurální, nikoli takové, к nimž stačilo použiti staré formy, ale které bylo potřebí modelová ti: Takového druhu je soška P. Marie nej bolestnější z r. 1837,13) a Pak druhá, soška sv. Františka Seraf-ského,14) z r. 1841, označená uvnitř nápisem ,,J. Richter 1841". Obě sošky ukazují, že ani v tom nezůstal Richter za starými mistry a že mu scházela jedině krásná červená barva (připravovaná ze zlata), aby jim dodal té nádhery, jakou se honosí figurální práce z 18. století.

17. František Pernica, syn džbánkáře Františka Pernice st., nar. 29./1. 1823. Dle seznamu živnostníků z r. 1849 provozoval živnost od r. 1845. Avšak teprve následujícího roku se ženil s Marií, dcerou Karla Svobody, tkalce ve Vyškově (8./6. 1846). Téhož roku přepustil mu také otec dům č. 73. Zemřel 25./11. 1879.

Tomuto Františku Pernicovi můžeme připsati džbán z r. 1848 s nápisem „Frantz Matžkal z Dernowitz", nalezený v Drnovicích u Vyškova v rodině Mačkalově. Džbán má vzadu u ucha písmena F. P. a pod nimi M. B. Svrchní písmena značí vždy mistra, spodní tovaryše. Mistr v té době není žádný, na něhož by se hodila začáteční písmena. Jméno tovaryše však je neznámo. Džbán celým svým rázem ukazuje, že František Pernica nebyl velkým umělcem. Obraz znázorňující rolníka, ąn oře párem koní, jest neumělý, postavy jsou strnulé a vše je provedeno v křiklavých barvách. Z barev je zajímavá žlutá (okrová), které později užívali jako polevu. Poněvadž žlutavých polevů užívalo se nejvíce v rodině Pernicově, jest asi František Pernica původcem nové mody žlutavých polevů.

18. Jan Z e 1 i n k a, syn džbánkáře Jakuba Zelinky, narodil se 14./5. 1808. Poprvé ženil se 20./д. 1829 s Kateřinou Misárkovou z Vyškova a téhož roku obdržel od otce dům č. 61. Když (12./4. 1836) ovdověl, oženil se 2./2. 1837 podruhé s Apollonií Plhalovou ż Raclavic. Dle zápisu matričního bydlil tehdy na předměstí v domě 184 a v letech 1858 a 1860 dle seznamů výdělkové daně v č. 204. Po roce 1861 ztrácí se jeho stopa v pramenech vyškovských.

19. Karel Skalický st., nar. se 5./3. 1827. V seznamu obyvatel z r.' 1850 jmenován jest mezi džbánkářskými tovaryši. 24./7. 1854 oženil se s Marií, dcerou Jana Patermanna, džbánkáře ve Vyškově, s níž niěl ještě