Písně trestanců sibiřských, povětšině sborové, mají často za podklad zpěvy církevní, jiné zase vynikají naprostou originálností, vlastní toliko životu sibiřskému. Písně ony jsou zajímavým příspěvkem ke studiu psychologie těchto nešťastníků. Jen nekonečné utrpení, nenávist, vzdor a touha po pomstě mohly zrodit tyto písně. Písně sibiřských domorodců jsou větším dílem sólové, doprovázené hrou na národní nástroje.

Vilém Harteweld pokusil se předvésti obecenstvu „Písně sibiřských trestanců, tuláků a též kmenů neruských". Použil k tomu mužských sborů a sólistů s doprovodem klavíru, jenž měl býti náhradou za hudební nástroje sibiřských domorodců. Jak dalece za takových okolností odpovídalo provedení skutečnosti, je těžko říci, ale účelu bylo jistě dosaženo: upozornit na svéráznost sibířskvch písní, hluboce náladových a místy i melodičností vynikajících.

Písně sibiřských domorodců jsou hudebně cennější než písně trestanců, v nich je cítit záchvěv duše, ať je to píseň rázu zbožného anebo vítající radostně rozkvétající přírodu. Budiž zde předvedena ukázka:1)

Píseň Aina:

Píseň K i r g i ż o v a :

V předvánoční době r. iqio chtěl ředitel tifliského divadla, Eichenwald, předvést obecenstvu berlínskému v Mozartově sále se svýrm ensemblem sibiřské písně, ale president policejního úřadu berlínského Jagow zpočátku koncert vůbec zakázal, později konečně povolil, ale program značně oklestil zejména tím, že zakázal inscenování. Tím hlavně utrpěl tak zv. „Pochod v okovech", jenž býval závěrečným číslem programu a působil dojmem imposantním. Byla to píseň beze slov. Jediným slovním doprovodem byly slabiky la, la, la, jež rytmicky splývaly s řinčením pout vězňů na rukou i na nohou za doprovodu podivného nástroje hudebnílro, totiž hřebenu! Zimmermannovo nakladatelství v Moskvě ohlásilo vydání sbírky sibiřských písní, sebraných V. Harteweldem. Je to zajisté důležitý příspěvek pro hudební etnografii říše ruské.

Zdá se, že toto nové odvětví národopisu, hudební etnografie, nalézá v Rusku silně porozumění. Srv. Národopisný Věstník V., 200 o etnografickém koncertě, v Petrohradě 4. února 1910 dávaném.

U nás jeví se posud bohužel málo zájmu pro hudební etnografii. Blížící se slovanská výstava v Praze mohla by snad býti popudem k tomu, aby učiněny byly přípravy, by na výstavě předvedeny byly ukázky všeslovanské hudební etnografie a to snad by mohlo býti dalším podnětem к soustavnému pěstování hudební etnografie u jednotlivých národů slovanských.

@-------------

V Torontu byla r. 1908 založena Canadian Folk-Lore Society, která zahrnuje ve svou působnost kmeny indiánů kanadských, Eskymáku, rozené Kanaďany evropského původu, cizí přistěhovalce do K .nad a potomky černochů, kteří tam dříve prchali ze Spojených Států. Společnost chystá se vydávati vlastní časopis. Vlastním zakladatelem Společnosti byl, dnes již zesnulý, David Bcyle.