okolo sta písní rozmanitého obsahu s tou polyfonií, jak je sbory selské zpívaly. Zcela sice nevyhovují, ale většinou pomocí diafragmy Bettini možno jasně slyšeti slova a nápěv, praví zpravodaj, a tak fonograf poskytuje možnost studovati písně co do textu, metra a hudby v jich vzájemných stycích. Bohaté výsledky přinesla expedice J. V. Nekrasova a F. J. Pokrovského r. 1902 do Saratovské gub. podniknutá — též některé písně bylinné, mimo jiné pak verš o cis. Alexandru II., který dokazuje, že tvůrčí síla lidu stále ještě se projevuje. Gub. Saratovská byla v době poměrně nedávné kolonisována od ruského lidu z různých krajů, a následkem toho není tam tak bohatých tradic písňových jako v starých sídlech velikoruského národa. Obyvatelstvo gubernie této jest národnostně velmi pestré, a po velké vodní cestě Volžské pronikly písně všeobecně rozšířené, shledány namnoze tytéž písně jako v Nižegorodské gub. — R. 1903 podniknuta nová expedice do gub. Kalužské, ale tu byla stará tradice písňová na mnoze silně rozrušena fabričním životem, vyvinutým průmyslem. Poněkud plodnější byla její činnost v Smolenské gub., kde zvláště epické písně náboženské zasluhují pozornosti, a mimo to svatební a o krtinách. Ale i tu starobylé písně již vymírají, znají je leda ještě starší ženy. Všechen na těchto expedicích sebraný materiál rozdělen jest na 8 svazků; z nich tři jsor vytištěny, ostatních pět dílem jest v tisku, dílem připravuje se do tisku.

Hudební „podkomise" vydala od r. 1899 až dosud 14 sešitů písní uměleckých, zpracovaných pro jeden hlas s průvodem piana i pro sbor.

Sbírají se písně také od jiných místních znalců starobylých písní podle dotazníků. Tak byl poslán velmi cenný sborník písní sibiřských prostřednictvím N. A. Rimského-Korsakova, písní to podle výroku zpravodajova pozoruhodných „krásou nápěvů a ryzostí slohovou", které byly z evropského Ruska zaneseny do Sibiře v době blízké jich vzniku, a proto zachovaly všecken původ prvotního útvaru, nepokažený zhoubným vlivem městských, vojáckých, fabrických a j. cizích živlů. Pracuje zároveň proti zanikání a vymírání starobylých písní pořádajíc lidové koncerty ne pouze pomocí předních umělců a uměleckých sborů, než také hojných lidových hudebníků, selských band ruských a také neruských národů obývajících ruskou říši. Vydané komisí sbírky národních písní ruských nalézají velkou oblibu, takže mnohé sešity jsou rozebrány a musí býti nově vydány.

@------------------

Národopisná sekce cis. Společnosti přátel přírodních věd, antropologie a etnografie v Moskvě vyvíjela v r. 1909/10 svou obvyldou horlivou činnost vědeckou; tato projevovala se v hojných přednáškách a referátech všeobecnějšího i speciálnějšího rázn, v řadě vědeckých expedic, pořádaných do různých krajů říše ruské a převážně do krajů, obý'vaných národnostmi neruskými. Tento zájem pro neruské kmeny stále vzrůstá a projevuje se silnou měrou jak organem této společnosti Этнографическое ОбозрЬше, taktéž v organu cis. zeměpisné společnosti v Petrohradě Живая Старина. S tím souvisí bedlivý zájem pro tureckou lidovědu, a naprostá nevšímavost k národopisné práci ostatních národů slovanských, v čemž ruské odborné orgány soupeří se západoevropskými časopisy odbornými, mimo — německé, které se postaraly, aby byly zpravovány o vědeckých a lidovědných pracích slovanských národů všech. Этнограф. Обозр. registruje velmi bedlivě obsahy všech ruský'ch a neruských časopisů národopisných, ale žádného jiného slovanského listu. Následky této nevšímavosti k ostatní slovanské práci vědecké jest také viděti ve všeobecnějších pracích ruských etnografů; stále např. citují na nejvýše Grohmannův spis o pověráchčeslrých, Reinsberg Důringsfeldovu aneb odvolávají se na materiál, citovaný od Afanasjeva! Při moskevské společnosti národopisné působí velmi záslužně zvláštní komise pro hudební etnografii, přistupuje k tisku již IV. svazku svých „Trudů". Také její zájem neobmezuje se jen na přezkoumání hudby ruských kmenů, než všech národů říše, Altajců, Turko-Mongolů, turkestanských Kirgizů a j.

@-----------------------

Etnografické koncerty. Na sklonku roku předešlého a na počátku nynějšího uspořádal operní sbor divadla tifliského v některých městech ruských i mimoruských několik koncertů, na nichž předvedeny byly písně sibiřských trestanců a domorodců. Stalo se tak na popud Viléma Hartewelda, švédsko-ruského skladatele a pianisty, jenž se svolením ruské vlády podnikl zájezd na Sibiř a zde s velikou pečlivostí zapisoval písně obyvatelstva tamního i trestanců. Celkem zaznamenal 120 písní, z nichž některé připisují se známému maloruskému zbojníku Karmelukovi anebo Steňku Rázinovi a jiným.