Erbenova sbírka českých písní lidových.

Podrobné zkoumání literárních dějepisců vylíčilo jasně myšlenkové ovzduší, v němž dozrávala první sbírka Erbenova,

■ Herderovy Volkslieder, jeho díla kritická a aesthetícká, přinášející klassické dovršení francouzských a anglických myšlenek o novém hodnocení lidové poesie, básnické výtvory Goetheovy a umělecké ztělesnění ideálů heidelberské romantiky, slavná sbírka Des Knaben Wunderhorn, vyvolaly zejména u nás mocný rozmach studií národopisných. Stejně silně působila Vukova Pjesnarica, Sláva srbských písní šla světem a nadšený obdiv vůdčích duchů německé literatury posílil přesvědčení o svérázné kráse slovesného umění slovanského lidu, zároveň však povzbudil ruch sběratelský, zejména tam, kde umělá literatura nepovznesla se nad napodobení vzorů cizích, Kollárův epigram o cizozemcích, kteří musí lidu svému zpívati, kdežto „nám pěje lid", mohl by býti mottem našich prvních sbírek. Vystihuje praegnantně tendenci sběratelů, určuje hledisko, s něhož písně posuzovali a podává zároveň měřítko, podle něhož třeba oce-ňovati tyto sbírky dnes. Přes některé nedostatky působily pronikavě a jest jisto, že na př. „Slovanské národní písně" Čelakovského zvýšily u ostatních národů slovanských zájem o lidovou poesii a podnítily činnost sběratelskou. Výsledky se dostavily.

V třicátých letech XIX. století, v době, kdy generace Erbenova chápe se vážně práce literární, vycházejí téměř ve všech zemích slovanských četné sbírky. Žegota Pauli, Wójcicki, W. z Oleska, Konopka a Łoziński vydávají písně polské a haličsko-ruskér Maksimovič a Certelev ukrajinské, Sacharov a jiní veliko-ruské, Vraz a Korytko slovinské, Vuk připravoval nové vydání své slavné sbírky, Kollárovy Zpievanky vyšly r. 1835 a Sušílova sbírka moravská z téhož roku ukázala, jaké poklady lidového umění možno najiti ve východní oblasti československé.

V Praze pak, centru studií slavistických, podal Šafařík r. 1833 v Čas. Čes. Musea soubornou charakteristiku slovanských národních písní a celou práci sběratelskou, vykonanou do r. 1838, registruje a oceňuje ve známé stati „Bibliografický přehled sbírek slovanských národních písní". (ČČM, 1838.) Pro širší kruhy čtenářstva podávají se překlady písní z nově vyšlých nebo připravovaných sbírek. Tak na př. v ČČM, 1840 uveřejňuje Čelakovský překlad několika písní ze sbírky Vrazovy a týž ročník přinesl Douchovy překlady písní lužicko-srbských.

Šťastnou shodou okolností stalo se, že právě lužičtí Srbové překvapili slovanský svět znamenitou sbírkou. R, 1841 1) vyšel I. díl Haupt-Smolerjovy sbírky (Pjesníčkí hor. i del, łuž. Serbów) a vřelý přítel lužických Srbů Fr. Doucha napsal o něm v nadšeném referátu (Květy 1841, příloha str. 86), že dílo jak úpravou, tak obsahem převýšilo očekávání, otiskl 2 písně s českým překladem a upozornil na obsah dalších svazků.