Douchův soud byl správný. Vědecká akribie a oddaná láska к věci vytvořily tu dílo znamenité a ještě dnes, po sedmdesáti letech, nutno říci, že Pjesnički patří k nejlepším pracím toho druhu v celé slovanské literatuře.

A tak počátkem čtvrtého desetiletí XIX. věku téměř každý rok přinášel významný příspěvek národopisný. R. 1840 vydal Sušil svou novou sbírku, r. 1842 vyšla slavná knížka Šafaříkova „Slovanský národopis", podávající v českých překladech ukázky lidové poesie všech národů slovanských. V této době usilovné činnosti, kdy Čela-kovského „Ohlas písní českých" zvýšil touhu po nové, úplnější sbírce české, sestavil Erben — tehdy jíž uznaný básník Pokladu — z vlastního materiálu a z hojných příspěvků ochotných přátel svou sbírku. Koncem r. 1841 vyšel nákladem Pospíšilovým první svazeček. Kritika přijala „Pjsně národnj w Čechách" nadšeně. Nejpronikavěji, s hlubokou znalostí věcí posoudil první svazek V. Nebeský v literární příloze Květů r. 1841 (str. 92 п.), (Srovn. dr. J. Hanuš, Život a spisy V. B. N. str. 57.)

Otiskl balladu „Sirotek" jako skvost nové sbírky, jež prý stojí osaměle, jsouc jiného rázu než ostatní. A hned připojuje poznámku, že by bylo zajímavé zjistiti stáří těchto písní, že by se mohlo z toho souditi „na povahu národu v každém věku". Dobře poznal propast, která dělí básně Ruk. Král. od těchto ballad, ale vysvětluje to tím, že národ pozbyl „historického uvědomění". Vytknuv pak rozmanitost ballad projevuje přání, aby jich Erben sebral více a aby mezi nimi byly i takové, jako Čelakovského Prokop Holý. Jako hlavní přednost sbírky uvádí kritičnost, že Erben rozlišoval „mezi písní národní a kramárskou (Gassenhauerj", chválil vkusný výběr, upozornil na výklady mythologické a zejména na parallely z jiných sbírek. Končil vyzváním, aby Erben brzy vydal dílo celé a pak „vše, co byl zpozoroval a vykořistil v ouplném a velkém rozboru o národním básnictví českém složil". (Str„ 101.) 2)

Také Koubek, jenž v Bohemii (1842 č. 5—6) ohlásil písně Erbenovy německému čtenářstvu, vytkl jako přednosti sbírky zejména vkusný výběr, rázovité texty epické a pečlivě sestavené parallely ze sbírek jinoslovanských. V podstatě totéž uvedl referent Čas. Čes. Musea 1842 str. 113. Málo měsíců po vydání prvního svazku byly některé písně přeloženy do ruštiny a polštiny. Do lednového čísla prvního ročníku svého časopisu Денница3) (ročník 1. str. 25) napsal varšavský professor P. Dubrovskij 4) nadšenou zprávu o sbírce Erbenově a v únorovém sešitě uveřejnil již překlady 10 písní, к nimž později připojil ještě 5.

Vedle chvály objevily se ovšem také výtky. Stanko Vraz, spolu-redaktor časopisu Kolo, otiskl (Kolo, kn. I str, 110) dopis J. J. Srezněvského, obsahující několik kritických poznámek o sbírce Erbenově. Ruský slavista pochválil sběratele, ale dodává: „Koja se pěsma gdě pěva, to se nezná iz knjige Erbenové. Kod jedne pěsme zabilježio je sva.šta, a kod druge ništa. Jedna je metnuta, kako národ