arranžéra Dra. Majkowského, jakož i podle oficiálního oznámení v „G r y f u" ł) (ročník III., číslo dubnové-květnové, str, 153 až 156), mohu podati našemu čtenářstvu stručný referát.

Výstavka umístěna byla ve dvou místnostech jakéhosi „Nár. domu", které jinak slouží tamější veřejné čítárně, knihovně (o více než tisíci svazků!), a redakci Gryfu. „Towarzystwo Naukowe w Toruniu" zapůjčilo typické předměty oddílu předhistorického; dále vystaveny mapy, diagramy a náčrty vesnické architektury (tato sbírka zarámovaných a zasklených tabulek je celá na prodeji), různé pohledy, a tak povstalo prvé „oddělení všeobecné". Druhý pokoj proměněn byl v jizbu kašubského gbura (t. j. hospodáře, usedlíka). Přední místo zaujímal tu tkalcovský stav (krosna), neboť do nedávna nosil tu lid prádlo, ano i šat vesměs vlastní rukou vyrobený. Znázorněn tu také postup výroby lnu, vyloženy práce z plátna, bavlny a vlny. Vystaven tu rovněž kolovrátek (kółko) a ruční mlýnek (żarna). Z nábytku jmenovali slluší lidovou kredenc s barevnými talíři a jiným nádobím, dvě malované skříně a stůl o okrouhlých nohách. Na něm vyloženo zařízení к výrobě domácího tabáku (mísa zvaná „donica", ve které se tře listí, sítko, tabatěr-ky rohové a j. Šňupání je skutečně velmi rozšířeno mezi lidem!) Konečně bylo tu možno spatřiti kroj kašubský, několik čepců, zdobených zlatem a vyšívané šátky (zvláště hedvábný, t. zv. chustka dębowa). Čepce byly ukázky ručních prací z některých klášterů (hlavně v Žarnovci a Žukově na severu). Ukázkou zvykoislovnou byly dva vybrané exempláře krátkých holí ze silně skrivených a bizarně vyřezávaných kořenů, t. zv. kluki, které posílá rychtář po členech obecní rady na znamení, že se mají dostaviti na schůzi.

Tolik o zajímavé výstavce, jejíž obraz patří bohužel minulosti neoživitelné. Proto se znovu vtírá myšlenka, ba přání: což nebylo možno v celku zachrániti takto získaný materiál, aspoň tu část, jež se nyní rozprodává? Což nedalo by se zříditi lidmi a penězi polskými sebe skromnější museum kašubského národopisu na př. v Toruni, kde přece vzpomenuté již Towarzystwo naukowe má již nějaké sbírky, anebo ještě lépe v nedalekém Gdansku, kde je tolik zámožných milovníku uměleckých památek a starožitností,2) nebo konečně v lázních Sopotských, kde je v letní saisoně polská většina, vládnoucí jistě dostatečnými prostředky!?

Takto existuje tedy jediné speciální museum kašubského národopisu, mající trvalý význam vědecký, ale ignorující naprosto ideály národního sebevědomí, kterým jinde takovéto instituce přece rovněž slouží, jak patrno je zvláště u nás. Po vzoru švédském založil totiž r. 1906 jakési „Dorfmuseum" v rybářské vesnici W d z i d z e (něm. Sanddorf, u stejnojmenného jezera, něm. Weit-see) tamější inteligentní a pracovitý učitel Ernst Seefried-Gulgowski, jehož celé působení zasluhuje obdivu. Popud vyšel od provinciálního konservátora pro Záp. Prusy Schmida a s podporou ministerstva, správy provincie i okresu Kosceřského (Berent) zakoupena byla (za 900 marek) typická dřevěná chata s podsíní (t. zv. przeddomek, wystawek), stojící uprostřed selské zahrady, osázené planými stromy ovocnými a různými keři.

@-----------