Vedle jizby je důležitá část domu „komora", připojená na druhou stranu síně.

Komora není původně pokojíkem pro obývání a spaní — tak bývá jen u novějších a větších stavení — nýbrž prostou zásobárnou pro plodiny polní, nářadí, šatstvo a pod. Byla vždy jednou z hlavních částí slovanského domu a její důležitost i starobylost bije zjevně do očí i na moravském Slovensku. Je pravidlem připojena к síni, tedy na druhou stranu co jizba, a ne к jizbě.1) Se síní ji spojují malé dvéře. Ne-dalo-li se to pro terrain připojit, stavěli si komoru zvlášť bud ve dvoře (srv. obr. 11.) nebo u novějších staveb i před domem na návsi (obr.

Obr. 13. Dům č. 53 ve Veletínách.

12.). Ale vždy původní a základní typ je komora, připojená na síň, a to je také typ staroslovanský.

Komora má dvě, event. i tří patra, „D o 1 n í" komora slouží na uchovávání náčiní, zemáků, zelí, řepy a podobných plodin, Z ní se uvnitř vystupuje buď po schůdkách nebo po žebříku do komory „horní", sloužící na uschovávání vymláceného obilí2), mouky, stravy, šatů a také (zejména v létě) občas mládeži za ložnici. Nad vším bývá ještě podkroví. Tento konstruktivní detail je prastarý. Mámeť už qd XI, stol. zprávy o vrchním patře v podobných komorách slovanských, kde se spávalo.

Při novějších domech je komora buď zděná s obytnou světničkou v přízemí, jako ukazuje na př. Ševčíkův dům č. 53 (obr. 13.), nebo při zcela moderních selských stavbách tyto staré komory, tak typické a