srub, na Valašsku humenica. Menší přístavby u stodoly slují podle svého účelu nejčastěji plevník nebo plevínec na plevy (p 1 e v e ň v Nedachlebících), úhrabečník, ohrabečník na ohrabky (Dolněmčí, Břeclavsko), posádník na posad, t. j. obilí shrnuté na hromadu (Nová Ves u Ostrohu), 1 is t n í k (Nevšová) nebo š u s t n í k (kopanice) na suché listí. Ve Vacenovicích mají ve stodole komůrku na nečištěné obilí.

Jiná důležitá místnost dvora je průjezd pro vůz. Bývá pravidlem umístěn v průčelí domu, vedle jizby a sluje na Uherskobrodsku kolna, V Dolněmčí však až po Strážnicko a na Podluží, i u Veselí slyšíme navrátí (v Lanžhotě též vrátnic a),v Brezové a Slavkově podvrátie. Jinou kolnu otevřenou pro delší dřeva a sáně nazývají obvykle šopa. Místo na dvoře, kde se vůz otáčí a kde se dřevo seká, sluje nátoní. Pro stáje a chlévy jsou tyto názvy všude obecné (také m a š t а 1), i chlévku pro vepře říká se k r m n í k, kurníku na Bře-clavsku k o p 1 í n. Sklep bývá umístěn buď mimo dům nebo v domě pod siní, komorou (řidčeji jinde) a říká se mu v tomto případě ponejvíce prostě jama. Je-li větší, sluje přední jeho část šije.

Studně (studňa) na dvoře je obyčejně vyzděna, a čtyřstěná ohrada z trámů sluje na Brodsku o h 1 u b ň a. Čerpá se voda okovem obyčejně pomocí kola, na Kyjovsku častěji jen váhou, a kde je studna nehluboká, pomocí bidla s hákem. Studny na Veletsku mají leckde pěknou konstrukci.

Z uvedeného popisu domu uherskobrodského a jiných moravsko-slovenských paralel vysvítá, že tento dům náleží do typu f. zv. franckého nebo h orno německého podle nomenklatury německých badatelů, kteří se u nás v Rakousku i v sousedním Německu nad jiné pilně obírají studiem lidového příbytku a kteří typ bicellární, opatřený v jizbě kamny z kuchyně vytápěnými, pokládají za typ hornoněmecký (francký), rozšířený к západním a jižním Slovanům, kde jiné domácí typy zatlačil nebo zcela absorboval.

Celá tato these je příliš komplikována, než abych ji mohl při tomto článku podrobněji vykládali, rozebrati a oceniti. Spokojím se prozatím se stručným prohlášením, že po mém soudu nelze jiti tak daleko, jak se obvykle soudí, a nelze všude tam, kde se ve Slovanstve setkáváme s tímto bicellárním typem, eo ipso supponovati vliv a původ hornoněmecký. Jsem přesvědčen, že Slované zcela samostatně docházeli odedávna (už od počátku doby historické) к trojdílnému typu domu, totiž k typu bicellárnímu se síní uprostřed a sice připojením komory, tehdy zvané kletí к síní, na druhé straně od jizby. A popsané domy slovenské, speciálně veletské, jsou právě tím zajímavé, že u nich ještě původní typ slovanského domu s kletí, z níž se teprve rodí nová obývací komora, do značné míry je zachován. Tak, jako vypadá dům na obr. 4., vypadal slovanský dům snad už před 1000 léty, jenom že byl tektonicky jiného rázu, byl totiž cele rouben z kmenů, dům í komora, stará к 1 ě f, a že tato původně stála volně, a teprve později stále a stále úžeji byla spojována s domem. Ale ještě dnes i na těchto starých věžovitých komorách veletských snadno pozná každé oko, že to pů-