níž je střecha. Také na Kyjovsku setkáváme se s týmž výrazem pro podstřešní sýpku — lomenica (Stavěšice, Skoroníce) a tamže i otvoru ve střeše říkají schlopec (jako na Valašsku s к 1 o p e c).

Zajímavý a architektonicky pěkný detail žudra, byl typický pro celé Pomoiaví a přestával, pokud vím, na Bojkovsku, v Suché Lozi, Slavkově. Dnes však i jinde silně, mizí. Je zajímavo, že žádná část domu nemá tak měnivého názvosloví, jako žudro. Vedle terminu nej častějšího, který je obvyklý v okolí Napajedel, Uh. Hradiště až po Kuželovo a v celém Kyjovsku1) ve formě ž u d r nebo žudro (v Ne-všové i ž u n d r) a jehož výklad podán byl výše, slyšíme v Lanžhotě žebrácká, žebračňa (patrně od tobo, že v něm v sobotu stojí a modlí se-žebráci — známý to typický obrázek všedního života slovenského) , v Tvrdonicích dolník, v Chýlících a Nové Vsí u Uher. Ostrohu přílepe k, v Brezové n á 1 e p e к, ve Velké, Dolněmčí, Bojkovicích a u Uh. Brodu r a m p ú c h2), ve Veletínách, Vlčnově, u Veselí a i v Lipově u Strážnice g á n e k z něm. Gang. K žudru došel mne s několika stran výklad, že sloužil k ochraně v čas ohně: lidé mohli vycházeti z příbytku, aniž by trpěli pádem hořících došků.

Zvýšený chodník kolem nádvorní strany domů sluje všude n á-s у p, na Kyjovsku místy n á s p j a (Žarošice, Skoroníce, Ždánice). Podobne na Valašsku náspa.

Názvosloví stavení hospodářských.

Naší české stodole říká se ve Veletínách s.todola nebo m 1 a-tevňa3). Stodůlka označuje výhradně senník. Celá stodola nebo mlatevňa sestává z mlatu uprostřed, po jeho stranách ze dvou stodol v užším slova smyslu, k nimž bývají připojeny oddělené přístavky na plevy, ohrabky, sečku a pod. Stodoly jsou od mlatu odděleny dřevěným oplotem, nad mlatem jsou patra.

Jinde po Slovensku se však tyto termíny dost mění.

Místo mlatu říká se také v podhoří (na př. v Bzové, Brezové) a na kopanicích po staroslovanskú humno, humianco (srov. valašské humno a trenčanské humenica), ačkoliv se jinak všude a obecně humnem zove zahrada, totiž zadní část dvora stromy posázená, za níž jsou záhumenice. Nejvíce se různí názvy postranních „stodol". Stodola slyšíme na Brodsku a zejména výhradně na Kyjovsku, jinde se říká, jako v Čechách, přístodůlek (okolí Uh. Hradiště, Jarošov, Babice, Březolupy, Bílovice, Nedachlebice, okolí Uh. Ostrohu a Veselí, a také v Trenčansku pristodolekana Valašsku), jinde: na Boj-kovsku, Luhačovsku, v Nevšově,, v Komně, Bzové4), v kopanicích hro-zénkovských slyšíme picni k5), jinde: na Strážníčku (Lipov), u Veselí (Zarazíce), na Tvrdonsku praví se p a ž a, pl. p a ž e. Vedle názvu oplot (Veletíny) vyskytuj e se hojněji i fem. oplotą (na celém Kyjovsku, na Hradištsku, v Chýlících, Lipově); v Bzové říkají této ohradě