str. 110
vensku pitvor. Naše podlaha sluje všude prostě zem, nebo, je-li prkny, cihlami obložena, d 1 á ž k a.1) Více se mění termíny pro strop. Podlaha říkají na Napajedelsku, Ostrožsku, Kunovsku, Břeclav-sku, v Nedachlebicích, Lipově a na celém Kyjovsku. Na kopanících. praví 11 o, v Brezové, Suché Loze, Nivnici, Kuželové, Velké, Dolněmčí, Koruně, Bzové, Nevšové, Bojkovicích, Luhačovicích a v okolí Val. Klobúk 11 o nebo 11 a. Trenčanského termínu „p o v a 1" jsem dole na Moravě nezastihl, pouze na kopanících říkají tak celému podkroví. Na Valašku už je (vedle tl a). Hlavní příční trám pod stropem sluje všude rošt2) a v Lanžhotě říkají tak i trámu, který stojí v prostřed hrubé jizby a podpírá strop.3) Strop býval obyčejně nabarven dobytčí krví a vyleštěn.
Okna bývala dříve vesměs maličká, co by hlavu prostrčil a nebývala zakryta. Kdo měl okna zadělaná, byl v podezření, že něco dělá,, zač by se měl styděti. Dnes to pominulo a okna se hojně zastírají „firháňkam i".
Ohniště v kuchyní sluje všude ohnišče, ohniščo, ohnisko, jen na Bojkovsku praví se též kůtek (vaří se na kůtku), podobně jako u Vsetína a Vyzovic. Z Tvrdonic oznámen byl název česlo pro stěnu, v níž je otvor do peci (v Skoronicích č e'l e s ň a). Kamna a pec jsou všude celkem stejné. Prostor mezi kamny, pecí a zdí sluje v Brezové p e k e l1 e c, v Chýlících u Ostroha, Lipově a na Kyjovsku p jej-kélko, pekýlko (též zákamení), v Břeclavsku p e t ý 1 e k, stupeň na peci pro snazší vystupovaní na Kyjovsku p é c k a, p í c k a, schodek. Picek praví se v kopanících a Frenštátu, V Chýlících stojí kamna na z á s y p u. Železný nebo medený kamnovec na východní straně Moravy mizí; za to častěji shledáváme troubu, v níž se obyčejně pekou zemáky, buchty nebo jídla ohřívají, a vařívá pouze v zimě. V kamnech se dříve vesměs topilo z kuchyně (když totiž byla kuchyně) a kde se z jizby topí, je to forma nová. Nová jsou též už dosti častá ohniska s plotnami a roštem, zv, obecně šparhert, šporhert š p o r h e 11, na Strážníčku i šp o r,
Z ostatních drobností bych podotknul, že bidélku, na němž v jizbě věší šaty, v Bzové říkají i hambálky, a truhle na obílí vedie skřich i škrych (kopanice), a v Nevšové s ů s e k, vlivem patrně polským; na Lašsku tak nazývají přístodolky.
Pokud se týče komory uvedl bych, že v Nedachlebicích staré komory měly vedle dolní a horní části nahoře ještě baštu, na níž se vystupovalo po schodech z venku. Také v Hřivném Újezdě měli baštu pro ovoce a šlo se na ni z horní komory po žebříku schlopcem (padacími dveřmi), kdežto na horní komoru vedou zevní dřevěné schody. Nyní však i zde na místo dřevěných komor staví nad jizbou, síní a přízemní komorou t. zv. lomenku, t. j. půdu (hůra), nad
1) V Hřivném Újezdě mají podlahy dlážděné i plochými kameny, 2) Jen ze Záhorovic dostal jsem pro něj také názvu 1 i š t v a. Co dále bývá na roštu, popisuje L. Janík z Luhačovic takto: „na něm je často letopočet a „krůžky" jako podkovice, půlkruh na „kútnicu" pro šestinedělku. Dále bývá na tramě veliký hák, na který se věší prase při zabíjení, a nad stolem hřebík, s něhož, visí „řetázek" pro lampu. Také kulička z kravských chlupů na jehly tam bývá." 3) Podobné podpůrné sloupy mají i na Kyjovsku, na př. v Skoronicích.
