Již na základě zcela povrchního pozorování a také onoho přehledu, jejž jsem shora podal, můžeme vysloviti zásadu, která, myslím, detailním studiem bude dokázána, že národové osvěty východní, tedy pravoslavní a řečtí katolíci, v soutěžení s národy západní cívílisace (katolickými, protestantskými) neobstojí, nýbrž před nimi ustupují. Obyvatelé, kteří ze západu přišli jako kolonisté mezi pravoslavné Srby a Rumuny, vítězí a ponenáhlu zatlačují domácí obyvatelstvo. Jest známo o Slavonii, že tam kolonisté němečtí, maďarští, slovenští a čeští nabývají půdy proti Srbům. Stejně jest tomu v Uhrách, kde klassickou půdu pro studium národnostních poměrů tvoří z těchto důvodů Báčka a Banát a pak celé jazykové území rumunské. Vidíme, že na jihu 4 osady v r. 1880 většinou srbské mají po 20 letech většinu německou, 1 slovenskou (k postupu maďarskému tu nepřihlížíme), kdežto Srbové nezískali většiny v žádné osadě. Podobně v jižních Uhrách v 5 osadách přešla většina z Rumunů na Němce — obráceného postupu není — a také Slováci ve stolici biharské nabyli většiny v 1 obci proti Rumunům. Jest jen jedna výjimka a úkolem vědy bude ji vyložit a objasnit: kdežto v 18. a 19. století do rumunských krajů přišlí Němci zatlačují — arci ponenáhlu — Rumuny, několik set let v Sedmihradsku usazení Sašové, z největší části luterského vyznání, před Rumuny ustupují. V Sedmihradsku 15 obcí v roce 1880 většinou německých má r. 1900 většinu rumunskou, obrácený postup jest jen ve 2 případech, Důvod toho není v odnárodňovaní a není v přirozeně měně. Všiml jsem si úmyslně komitatu Nagy-Küküllö, kde Němci ztratili většinu v 7 obcích v rumunský prospěch a nabyli jí jen v jedné. V 1. 1880—1900 Němci v tomto komitatu rozmnožili se o 4%, Rumuni však o 15-7%, luteránů přibylo 4-7%, pravoslavných však 9-8 A přece vzrůst měnou přirozenou jest u obojích téměř stejný. V letech 1900—1908 obnášel průměrný roční vzrůst přirozený u Němců 7.33promile, u Rumunů 7.36promile u luterských 7.36promile — pravoslavných 7.20promile (u řeckých katolíků 7.38promile). V čem vězí příčina toho zjevu, poví asi teprve podrobné zkoumání poměrů hospodářských a sociálních.

Jiný případ styku národů různého vyznání a také vlastně různé osvěty máme na severu u Slováků a Rusínů, ač tu zase jsou také okolností jiné, zvláště příbuznost jazyková. Že Rusíni celkem ustupují před Slováky, jest věc známá, zrovna tak, jako stálé měnění národnostního rázu obcí ve statistice, poněvadž národnost se tu těžko stanoví. Po 20 letech jeví se 43 slovenských obcí rusínskymi a 56 rusínskych slovenskými. Slovenský zisk 13 obcí není z daleka takový, o jakém mluví Balogh, podle něhož Slováci získali od Rusínů 175 osad. Vzniká otázka, čím jest způsoben tento pomalý slovenský postup, assimilací jazykovou, poslovenšťováním jazyka a šířením slovenského národního vědomí na poli. rusínském, anebo větší expansivní silou slovenského lidu? Odpověď nebude tak snadná, bude třeba vyšetříti vývoj obcí konfesijně smíšených i přirozený vývoj obou vyznání, římsko-katolického i řecko-katolického.

Vedle krajů, kde národové jsou odlišeni i vyznáním, jsou jiné, kde se stýkají národové téhož vyznání; na jedné straně pravoslavní