máslo; tamže č. 90 s. 75: bílá paní mizí v studni, jindy u stájí; č. 91 s. 78: bílá paní bez hlavy straší na zámku Kurtvicích; č. 110 s. 95: bílá paní se světlem; pod. č. 642 s. 605. Stejná je pověst o bílé paní na Tautenburgu, Z. V. V. XVII. s. 98. Podle durynské pověsti chodí se panna s hradu koupati do blízké studánky, sr. G. D. S.= č. 12; tamže č. 123: bílá paní chodí do stájí s hořícími voskovicemi a čistí koně atd.

Bílou paní spatřují pověsti i ve zříceninách hradů. V zříceninách Tetína dlí bílá paní a varuje od bourání zbylých hradeb; bílá paní přišla i na procesí a rozmlouvala s jednou babičkou, sr. Amort s. 32. — V troskách hradu boskovického zjevuje se duch nešťastné panny, sr. Bufková-Wanklová Z Ječm. říše s. 240.

Vernaleken, Mythen s. 124 uvádí pověst o bílé paní v zříceninách Mödlinku; podle jiné pověsti pobíhala bílá panna v troskách hradu u Bodamského jezera a rozsívala stříbrňáky, sr. Ranke, Volkssagen s. 108; slezská pověst vypravuje o bílé panně v zříceninách zámku v Pristaine, Kühnau č. 102 s. 85; pod. tamže č. 204 s, 215; podle saské pověsti objevuje se bílá paní jako prchavé světlo v hradě Steinu, rozbořeném Husity, sr. Meiche č. 95 s. 79 atd.

V české tradici málokdy zůstala pověst o bílé paní na hradě v jednoduché formě; obyčejně záhy přidružují se jiné rysy, které určují původ zjevu, příčinu zjevování a p,

Nej známější a nejstarší pověstí českou o bílé paní jest pověst o bílé paní rodu Vítkove ů, zakladatelce sladké kaše. Pověst tato spojována s dvory pánů z Rožmberka a pánů z Hradce, zpřízněných a sousedících rodů v jižních Čechách, jež odvozovaly svůj původ od mythického praotce Vítka. Mluví-li se všeobecně o bílé paní myslí se tím obyčejně bílá paní této pověsti.

Nejstarší známá zpráva o této pověsti jest ve spise Řehoře Richtera „Axiómata Oeconomica", tištěném ve Zhořelci r. 1600. Zní: „In Bohemia spectrum vestitu faemineo lugubri, illustrí familiae in arce quadam apparere sol et: antequam una ex conjugibus Domínorum illo-rum decedit e vita."29) Další zprávy jsou již z domova pověstí. „Litterae annuae collegií Novodomensis Societatis Jesu" vypravují při úmrtí Jáchyma Oldřicha 24. ledna 1604, jak se krátce před jeho smrtí zjevila bílá paní rektorovi kollleje jesuitské P. Mikuláši Pistoriusoví a vyzvala ho, aby umírajícího pána zaopatřil svátostmi. Další záznam je v latinském listu P. Vojtěcha Chanovského, rektora kolleje jesuitské v Čes. Krumlově, z 16. června 1618; Chanovský oznamuje abatyši pražské, že některé ženy viděly bílou paní dívatí se z oken kolleje, že bylo spatřeno též sedm světel a že sám sebou zazněl zvonek.30) I následující zprávu podává Chanovský, a to ve svém spisku „Vestigium Bohemiae piae" (vyšel posmrtně teprve 1659 péčí Jana Tannera). Jiné záznamy jsou v „Amuletům castrense" jesuity Adama Tannera (Ingolštat 1620), v Jiřího Krugera „Sacri pulveres" (Litomyšl 1668) atd. Než prvním redaktorem a historikem pověsti jest Balbin. Z jeho pojednání v Miscel-