V této části knihy došel však autor к několika závěrům, s kterými nemohu ve všem souhlasití.

Jedním z nich je these, že Slované, pokud lze jejich byt nazpět sledovati, vždy se lišili od Germanů tím, že měli v jizbě pec, kdežto Germaní otevřený oheň na krbu, z čehož vyplývala pak i různá úprava jídel. Slované vařili v hrncích, přistavovaných k ohni, Germaní v kotli, visícím nad ohněm (72, 171). Rhamm si je ovšem dobře vědom, že s touto dífferencíací nemůže jiti do dob pradávných, v nichž ani Slované neměli ještě peci, a výslovně to omezuje na dobu, do níž můžeme slovanský byt sledovati, — ale ani tak these jeho není správná, aspoň ne v té výhradnosti. Je pouze pravda, že od konce I. tisíciletí po Kr. ovládla u Slovanů pec a stala se pro ně typickou, kdežto u Germanů (severních) dále trval krb; ale nelze thesi obrátiti a brati ji tak, jakoby Slované vůbec nebylí v tu dobu krbu upotřebovali. Nálezy jihoruské z X.—XII. stol. ukazují nám stále ještě trvání krbu, a také kuča jihoslovanská ukazuje, že v stavu o něco málo starším ovládal ještě u Slovanů krb. V důsledcích své these Rhamm ohnisko otevřené, které se objevuje dosud při peci polské a uhersko-slovenské a které bylo dříve i na Moravě3) pokládá za detail, vzniklý u Slováků a Poláků vlivem germánským a sice gótským (177, 182), tvrzení, které postrádá přesvědčivých důvodů.

Rovněž nemyslím, že by se Rhamm správně díval na vznik juhoslovanské kuce. Jemu je staroslovanským typem roubený dům s jizbou, pecí, na podpoli atd. (395, 396) a proto vykládá, že kuča jihoslovanská není v přímém spojení se staroslovanským domem; domnívá se, že Slované jižní, přišedše na Balkán, přestali stavětí po staroslov. způsobu a přejali typy balkánských autochthonů (Illyrů). Deriváty severní slovanské jizby jsou jen patrové domy на избу (str, 187—188, 191, 193, 198, 238, 244).

Měl bych však naopak právě kuču za přímý konservovaný typ, přenesený ze severní pravlasti, dříve než se na severu obecněji ujala jizba s pecí. Je mí to zároveň dokladem vedle jiných známek,4) že izba a pec v ní ujaly se na severu později kolem V.-VI. stol. Ale to jsou všechno ještě otázky, na něž každá definitivní odpověď je předčasná, a i své mínění nevyšlovuji jako definitivní.

Velmi zajímavá a podrobná studie o střeše vede Rhamma к závěru, že starým slovanským typem je střecha krokvová na čtyři okapy (bez štítů) a krytá slamou (205 sl.), kterýžto závěr možno zatím při-jmoutí. Méně Íze se shodnouti s tím, co dále vyvozuje Rhamm, používaje některých detailů, s kterými se shledává na půdě severních Uher, к výkladu o slovenísmu Slováků a původu církevní slovanštiny (233, 235 sl.), к čemuž látka použitá nikterak nedostačuje.5)