vané tvořili stejně jako Germaní mythy vírou v démony a duši, avšak není pro to dokladů; nutno tedy i tu přijmouti ve shodě s ostatními útvary pravděpodobný původ německý. V českém podání není shodných parallel; jest patrno, že český lid pracoval dále na přejatých prvcích, podstatně je měnil a doplňoval. Takovým českým přídavkem zdá se býti hlavně pověst o bílé paní, která hlídá zapomenuté dítě v hoře s poklady.

К dávným slovanským zvyklostem právním patří mezi jiným soudcovské čili rychtářské schůze neb „hromady". K nim druží se odznaky rychtářské t. zv, „práva". J. Perwolf zmiňuje se v článku O slovanském právu:) mezi jiným též, že u Černohorců jsou Jistí lidé, zvaní „sokové", kteří mají za úkol hledati ukradené věcí. Podobný zákon vyskytuje se v XVI. stol. na Rusí a též v Čechách v XII, a XIII, stol, byl obvyklý. Perwolf dodává pak, že jest to zařízení všeslovanské, jehož počátkové se ztrácejí až do dob předhistorických. Jakási upomínka na staroslovanské sokovnictví čili hledání odňatých předmětů neb zloděje, pojí se k moravskému obyčeji t. zv. „hledání ječmínka".2)

Na Hané totiž několik sousedů hromadou určených mělo právo bez nejmenšího odporu obyvatelů kdykoliv prohlédnouti příbytky v obcí, aby se přesvědčili, je-li vše v pořádku, zdali někde není skryta podezřelá osoba neb ukradený cizí majetek.

Toto úřední zakročení zvalo se „hledání ječmínka",

Porota, podobná jako byla u jiných slovanských národů, byla v Čechách ode dávna a v malém do nedávna zachovala se v každé obcí, v jejímž čele byl starosta čilí později „rychtář", který měl právo svolávati hromadu a držeti nad provinilci soud.

Rychtářovi dáno za odznak soudcovské pravomocí t. zv. „právo" Z. Winter líčí právo rychtářské takto: Po přísaze vydali sousedé rychtářovi znaky soudcovské, jako: Pečeť a palcát nebo „žilu", jež slula „právo r y c h t á ř s k é", leckdes říkali „ruka", byla znakem moci jeho a lidé pří soudě na ni přísahali. Chtěl-li se rychtář zbaviti na chvíli úřadu, podal „právo" některému sousedu jinému a tím podáním oděl se soused v pravomoc a vážnost rychtářskou.3)

Na Moravě, v Čechách i ve Slezsku užívalo se „práva" jako odznaku, nebo-li symbolu právomocí rychtářské a lišilo se od tak zv, palice, holi, roubíku, kluky, pomocí kterých se svolávala obecní hromada. Rychtář odevzdal palici sousedu s nějakým rozkazem, který