Při zjeveních na hradech a zámcích jest nápadné, že jest tam obyčejně obraz zjevující se bílé paní. Tak tomu bylo již na Plassen-burku (obraz bílé paní měl dokonce tahy slečny z Rosenau), obraz bílé paní měli také v Berlíně, na J\ Hradci, Krumlově, v Telčí, na Tollenštejně atd. Byly to většinou obrazy vznešených vdov v smutečním, t. j, bílém šatě podle tehdejšího zvyku. Uvědomíme-li si, jakou pozornost mohou vzbudití velká, bíle pomalovaná plátna, jak snadno se může tento působivý vjem reprodukovati ve snu aneb jako přízrak v situacích, kdy smyslová činnost jest oslabena, připočte-li se k tomu, že bílá barva obsahovala význam neblahého, a ví-li se kromě toho, že bílá paní na hradech se vynořuje v době, kdy jest všeobecná víra ve strašidla, může se bílá paní na hradech vysvětliti z těchto okolností, aniž jest třeba odvozovati její původ z mythické bílé paní v přírodě. Potvrzuje to i spojování bílé paní na hradech! s historickými osobami; co učinil kronikář Lucas v Německu neb u nás Chanovský, Balbin způsobem učeným, opakuje se mnohokráte v lidové tradici.108) Bílá paní na hradech chápala se vždy jen jako duch, necítilo se v ní naprosto nic mythického; a tak vrací se výklad tohoto zjevu přes všecky mythologické dohady minulého století tam, kde počali vykladatelé XVII. století, к vysvětlení ze stále živé víry v duší.

Celkově jeví se pověst o bílé paní jako několik nejednotných skupin různého původu, jak naznačeny byly v obrazu české pověsti. Jednotlivé skupiny na sebe vzájemně působily, půjčujíce si navzájem některé motivy; byly to ovšem hlavně skupiny: bílá paní a poklad, zakletá bílá paní, zakletá bílá paní a poklad.

Zbývá ještě odpověděti na otázku, jak se mají české tradice к německým. Německé podání má netoliko všecky druhy české pověsti, jak patrno z uvedených parallel, nýbrž má i nad to několik útvarů jiných; tak na př. jsou četné pověsti německé o bílé paní se světlem, o tom, jak bílá paní obdarovává nepatrnými na pohled věcmi, které se pak mění v zlato, v německém podání jest velmi rozšířena pověst o bílé paní — hadovi, velmi četné jsou pověsti o hradní paní atd. Pověst německá převyšuje českou, jak počtem útvarů, tak i rozšířením, a to i poměrným.

V české pověsti o bílé paní Vítkovců zjištěno bylo historické jádro domácí, ale také jíž vliv pověsti německé v charakteristické právě vlastnosti věštebného ducha. Bílá paní, věštící důležité události, jest původu německého a dostala se do Čech pravděpodobně v XVI. století; ale teprve na české půdě ve spojení s domácí tradicí byl vytvořen méně strašidelný, ušlechtilejší typ ochranné pramatere rodu, který putoval zase nazpět do Němec a odtud šířil se i jinam, hlavně ovšem cestou literární. Pověst o bílé paní a pokladu zná sice jíž Balbin, ale pověst německá jest asi mnohem starší, neboť pověst o zakleté bílé paní, která jest složitější, vyškytá se v Německu už r. 1520, Bílá paní jako zjev v přírodě mohla vzníknouti ovšem také zcela samostatně na základě stejných disposic psychických, neboť i Slo-