půlnoční hodinu a v takovém smyslu se vyskytuje. Dvanáctou hodinou začíná půlnoc, jako zase jedenáctou čí desátou začíná noc a čtvrtou ráno. Příkladů na nešťastný význam čísla třináct je velmi málo. V příkladě „Když dítě hned po narození nekřičí, umře ve svém třináctém roce" možno skutečně vidětí cizí vliv, zvláště proto, že je to ze sbírky Veckenstedtovy, která není ve všem spolehlivá. — Chce-li národní zpěvák naznačití sílu nebo mnohost, užívá čísel 30, 33, 40, 44, 60, 80, 90, 99, 300, 400, ÍOOO.

Spisovatel v závěru shrnuje stručně své podatky a pokouší se několika slovy o charakteristiku svých výzkumů: Číslo t ř i má podklad v bibli — trojjediný bůh, sedm je číslem života, čtyřka je veselé číslo dobrých, světlých duchů, bohů a slunce, které tvoří čtvero ročních počasí, kdežto devítka je číslem zlých, škodlivých mocí. Bylo by ovšem potřebí, aby výzkumy spisovatelovy byly podepřeny materiálem srovnávacím, doklady nejen slovanskými, ale jínonárod-ními vůbec. Pak by konečný výsledek byl mnohem patrnější a bezpečnější. Zatím jeho článek Je pouhým příspěvkem, nepatrným sice, ale stejně zajímavým. Snad se vyskytne obdobná práce v naší literatuře — byla by stejně zajímavá a cenná. Mohla by navázati na článek Šwjelův. Jos. Páta.

Die Schwanke und Schnurren des Pfarrers Arlotto. Gesammelt und herausgegeben von Albert Wesselski. Mit mehreren Bildern und Faksimílen I. str. LXIII+ 236. II. str. XX+ 352 Berlin, Alex. Duncker 1910.

Der Hodscha Nasreddin. Türkische, arabische, berberische, maltesische, sizilianische, kalabrische, kroatische, serbische und griechische Märlein und Schwanke. Gesammelt und herausgegeben von Albert Wesselski. I. str. LH+ 284, II. str. 266. Weimar, Alex. Duncker 1911.

Alb. Wesselski získal si v krátke celkem době nemalých zásluh o srovnávací literaturu, látkovědu a pohádkosloví svými edicemi provázenými důkladnými bibliografickými poznámkami. Upozornili jsme svého času již na jeho vydání Bebelových facecií a výběru povídek ze středověkých kazatelských sborníků XIII. stol. (viz tohoto časopisu IV, 224). Posledně jal se vydávati zvláštní sbírku žertovných a vtipných povídek, anekdot, historek rozmanitého obsahu a rázu, důležitých jak pro literární tak pro kulturní historii pod názvem „Narren, Gaukler, und Volkslieblinge". V této sbírce pak vydána byla dvě díla velice pozoruhodná, která tuto oznamujeme.

V prvním díle vydány jsou v německém překlade drobné žertovné povídky a anekdoty připisované florentinskému faráři Piova-nu Arlottu, který zemřel r. 1484 ve vysokém věku, seskupované kolem této osobností, jejíž památka do nových dob se udržela v rodném jeho kraji. Podkladem vydání byla rukopisná sbírka jeho povídek ze sklonku XV, století asi ještě za posledních let Arlottových pořízená, a nejstarší tištěná jich vydání, od prvního okolo roku 1500 hojně obnovovaná. Alb. Wesselski sebral a rozebral důkladně skrovné zprávy o životě tohoto muže, popsal nejstarší vydání jeho povídek, shrnul výsledky svých studií o původností povídek jemu připisovaných.

Jakkoli populární byl florentinský vypravovatel ve své vlasti, za hranicemi pronikly jeho povídky poměrně malou měrou, a to