srbských národních pohádek", ve Slov. Přehlede XII, r, 1910 „Z dějin lužických Srbů v Lipsku". O zvycích lužických a povaze jsou mé cestovní dojmy „Srbskou Lužicí" v Obzoru litomyšlském 1910, roč. VL č. 44 a násl., a také v „Časopise Turistů" XXIII., 1911, str. 70 násl, O sportu u Lužíčanů a sokolství srov. můj článek „Lužičtí Srbové а idea sokolská" v kalendáři „Pod praporem sokolským" na rok 1911,. str. 62—3 atd, — Uvádím tyto stati jen proto, aby bylo zřejmo, že se ooměrně hojně u nás píše o Lužičanech a také přednáší, takže by byly styky docela snadné a připravené. Používám nyní i této příležitosti, abych znovu, jak jsem vždy činil, vybídl naše lidi к návštěvě do Lužice, jak filology tak etnografy, neboť látky je tu stále dosti. Zvláště do krajin mizejících nutno zajížděti, aby se zachránilo,.co se ještě zachrániti dá. A tu jsou především „Błota" (Spree wal d), která skýtají mnoho vděčného a měla by se stati cílem všech našich turistů a jmenovitě malířů ! Krásné krajinné scenerie, bohatý kroj, dolno-lužické vísky i jiné — vše dosud je nevyčerpatelnou schránkou pokladů. — Těšíme se, že naše pia desideria nezůstanou bez ohlasu a že záhy dva dosavadní budyšínske lepty našeho mistra Honsy najdou pokračovatele. — Knížka Ad. Černého může býti k tomu dobrým vodítkem. Čekáme také na slibovanou mluvnici a slovník Ad. Černého.

*

G. Šwjela: „Typiske ličby we serbskich ludowych pěsnjach." Časopis Macicy Serbskeje 1912, LXV. (str. 3—18).

Známý lužický gramatikař a spisovatel G. Šwjela probral Haupt-Schmalerovy Volkslieder der Wenden I.-II. a doplňky k nim v Časopise Matičním, dále Ve ckenstedtovy Wendische Sagen, v. Schulenbur-govy Wendische Volkssagen etc. a Wendisches Volkstum, a na základě těchto pramenů zjistil typická čísla v lužické prostonárodní poesii. Nejčastěji se objevuje číslo tři, jak spisovatel hojnými doklady a citáty dosvědčuje: otec s mnoha dětmi pro nové dítě nemůže nalézti kmotrů, až posléze se o kmotrovství pohádají tři — čert, sv, Petr a P. Maria, z nichž poslední vítězí a dítě po t ř e c h letech к sobě vezme. — Pod šibenicí se setkávají tří duchové a roztrhají nevítaného posluchače na t ř i kusy a pověsí ho na t ř i růžky šibenice. — Sirotek třikráte obchází hrob své mateře (dosud v některých osadách pohřební průvod třikráte s rakví obnese hrob); hoch má tři milenky, dívka tři milence atd. Vzpomínáme při tom mimoděk na obdobné motívy v naších národních písních a je škoda, že spisovatel neuvedl aspoň nej-bližších obdob z poesie polské a české. Hojně se vyskytuje číslo sedm, jehož Lužíčan používal к vyjádření trpělivého čekání a toužení milujících srdcí, jež posléze za sebe se dostávají. Písně jako „Slúžil je hólčik panikej . . . sydom lět" a „Anka shižy prědne leto, zasłuzy sebe kokošku" — mají obdobné motívy v našich „Sedm let jsem u vás sloužil. ," a „Když jsem já sloužil to první leto, dostal jsem kuřátko za to . . .". — Rovněž tak v milostných písních a veselých se užívá hojně čísla dvě a čtyři. Při určování doby, zvláště kratší, klade se výraz „jene lěto, pol lěta". Číslo d e v ě t je v lužické národní poesii číslem neštěstí a smrtí (!); obyčejně bývá též ve spojení sdesítkou. Pozoruhodné je, že současně devítka může bráníti proti neštěstí a zlým mocnostem — srv. i u nás, devaterník, devatero bylin, zelin teprve chrání proti kouzlům a' čarování. Číslo dvanáct ukazuje na