zjevem již velmi starým), šíří se stále rychleji a nabývá rozměrů vždy mohutnějších. Jinde se tento nový problém, který se pojednou evropskému a všemu kulturnímu lidstvu vynořil, studuje velmi bedlivě, v Německu vyvolal skoro jíž celou literaturu, jen v posledních 3 měsících, pokud vím, vyšlo asi 6 knih, které nesou název „der Geburtenrückgang" — ale jak se vyvíjejí poměry u nás, jakou měrou klesá naše plodnost, ubývá-li po celém našem území a zdali všude měrou stejnou, jakým způsobem vývoj našich zemí ospravedlňuje různé theorie, které o příčinách klesající plodností jisou pronášeny a které příčiny asi nejspíše u nás působí atd., to všecko jsou otázky, jež vyžadují odpovědi a zodpověděny nejsou. V poslední době se hodně rozepsal prof. Koloušek o populačním problému, ale aby jej osvětlil s českého hlediska, aby aspoň uvedl několik číslic z našich zemí, když už nic jiného ne, po tom není u něho stopy.

Naprostý nedostatek těchto demografických studií o našem národě, jež by však nepozorovaly jej toliko sám o sobě, vyloučený z ostatních národů, nýbrž v souvislosti a ve spojení s nimi, studií toho rázu, jak jsem na vybraných dvou libovolných příkladech naznačil, byl jednou pohnutkou к této sérií článků.

Studium poměrů českých však přináší zároveň nový materiál к objasnění všech těch problémů a záhad, jež luští nynější věda demografická, a vede nás tak zároveň i к oněm otázkám všeobecným a spolu ke zkoumání -poměrů v zemích a u národů jiných. A to bväo mi druhým podnětem k tomu, abych se celým komplexem otázek sem spadajících obšírněji zabýval, podnětem snad v jistém ohledu ještě mocnějším, protože se způsobem, jak se namnoze tyto otázky řeší a zvláště s oním ulpíváním na povrchu, jež spokojí se několika všeobecnými čísly a činí z nich pak dalekosáhlé důsledky a závěry, nemůžeme býti srozuměni naprosto.

Značná část novější literatury, věnované problémům populačním, může sloužiti přímo za doklad známému pořekadlu, že statistikou lze dokázati všecko, Pro demografii jest to tím osudnější, že všechen materiál poskytuje jí právě jen statistika. Vina ovšem není na straně statistiky, poněvadž také v ní jako v každé jiné vědě platí jen jedna pravda, vinno jest špatné používání statistických method, jež vyplývá z toho, že užívati správné methody není lehké a hlavně vyžaduje příliš mnoho času a práce.

V theoríi ví snad sice každý, že na př. všeobecné číslice, udávající poměr porodů, úmrtí, sňatků к obyvatelstvu pro studium populačních problémů jsou neupotřefbítelné, ale ať vezmeme kteroukoli studii národohospodářskou, těmto otázkám věnovanou, najdeme pravidelně, že za tyto číslice dále se nejde. Tak arci snadno vznikají tvrzení a theorie, jež se shroutí hned, jakmile jen hlouběji pronikneme do materiálu, jenž jim slouží za základ.

Zde jest hledati původ theorie — abych toto tvrzení doložil doklady — že vinou depopulace Francie není tak malá plodnost jejího obyvatelstva, jako mnohem spíše v poměru к ní velmi vysoká úmrtnost. Prof. Koloušek znovu rozvádí tuto svou oblíbenou theoriii, jež však byla vyslovena jíž před ním, v prosincovém čísle „Naší Doby", kde na str. 187. píše: „Francie netrpí ani tak malou