Studie demografické.

К studiím, jež tímto číslem Národopisného Věstníku začínám a v nichž ve volných lhůtách chci pokračovati, vedly mě dva podněty.

Badání demografická, jež by nám osvětlila, v jakých poměrech roste a za jakých podmínek se vyvíjí, bia jaký vůbec jest náš národní organismus, čím a jakou měrou se lišíme od ostatních národů kulturních a především od národů nám nejbližších a nejvíce s námi &e stýkajících a v čem zase naopak se s nimi shodujeme, jak určité vlivy působí v zemích jiných a kterak se na ně reaguje u nás atd., taková zkoumání leží u nás téměř ladem. . .

Abych uvedl doklad pro to, co mám na mysli: Člověk nežije na př. všude stejně dlouho. Jsou země, v nichž se věnuje zvláštní péče lidskému tělu, v nichž jsou výtečná zařízení hygienická, kde s,e úzkostlivě potírají všechny škodliviny, které ohrožují lidské zdraví atd., a jsou zase naproti tomu kraje, kde se lidské životy necení nic anebo téměř nic, v nichž o systematickém potírání nemocí není řeči, a mezi těmito dvěma krajními mezemi nejvyššího šetření lidských životů a plýtvání jimi máme celou řadu stupňů, na nichž v ochraně člověka se nacházejí jednotlivé státy a země. Ale sama ochrana také ještě nestačí, přichází v úvahu druhý, ivelmi důležitý činitel: samotný organismus národní. Jest jisto, že všichni národové nemají stejný organismus, který by dovedl nebezpečím život ohrožujícím rovným způsobem čelliti, že v důsledku toho v jediné zemi umíraljí lidé dříve a nedosahují toho věku jako v zemi druhé. K tomu každý národ skládá se z různých tříd sociálních, z nichž každá žije a vyvíjí se svým způsobem zvláštním, a tudíž také jinak vzdoruje společnému osudu všeho bytí organického, smrti, že by pák ve všech, zemích bylo stejné složení sociální i stavovské jejích obyvatelstva, odporuje naší zkušenosti.

Vidíme krátce, že život člověka netrvá u všech národů evropských a kulturních vůbec, když abstrahujeme od národů primitivních, stejně dlouho, že jsou mezí nimi rozdíly značné a větší, než se asi obyčejně tuší. Průměrný život novorozeného dítka ve Švédsku jest vypočítán pro léta 1891—1900 na 52-30 let, v Anglií však v téže době narozené dítko dosáhne již toliko 45-95 let, v Prusku pouze 42-83 atd,, kdežto před půl stoletím byla prostřední délka života ve Švédsku ještě o něco nižší než ke konci minulého století v Prusku. Jdeme-lí do zemí poloviční kultury, nacházíme odhad délky života na př. pro Indii dokonce toliko na 23-80 let, tedy rozdíl proti Švédsku ohromný. Když palk stojíme před takovými fakty, vzniká zcela pochopitelně sama selbou otázka, jaké pak jsou v tom ohledu poměry u nás, jaká jest průměrná délka lidského života v naších zemích, jakou měrou jsme předstižení jinými národy a. kterými a které zase naopak my předčíme, jak lidský život se prodlužoval a prodlužuje u nás a jak jinde, jaké světlo všecko to vrhá na náš národní organismus a spolu i v jakém osvětlení se jeví naše péče o něj atd., samé otázky, jež, nevím, kladl-lí kdo u nás, ale na něž odpovědi marně bychom hledali.

Anebo: skoro všecky moderní národy kulturní ■ charakterisuje ubývání porodů. Tento zjev začal asi uprostřed let sedmdesátých, někde dříve, jinde později (mimo Francii, kde úbytek plodností jest