str. 62
tónové dírky. Jsou přímé, jednoduché nebo dvojité 73), — starý to u Arijů a Semitů známý tvar dvojité flétny (obr. 7.) — nebo se na Rusí, v Ukrajině, v kurské gub. (podobně i na Litvě) uchovala dosud řada píšťal vedle sebe položených a v jedno spojených, také prastará to árijská forma, typická pro řecké pastýře a známá pod jménem si-ryngu, flétny Panovy.74)
Prívalov pokládá, a ovšem právem, tyto formy za praarijské, a tudíž u Slovanů za nej starší dechové nástroje, zděděné z pravěku árijského,75) Že i u Slovanů byly ode dávna vlastní pastýřům, vidíme z toho, že termín nacrapie свиряюще je jedním z nejstarších v slovanské literatuře, neboť se s nimi shledáváme dvakráte už v Žití Nau-mcvě z počátku stol, X.78) Jinak však dlužno podotknouti, že žádným dokladem, pokud mi známo, ani literárním, ani archaeologickým, nejsou jednotlivé speciální tvary píšťal pro starší dobu slovanské kultury rozlišeny. V textech se mluví jen všeobecně o píšťalách, svirělích, scpělích, ale není zřejmo, zdali a jak tehdejší lid výrazy tyto věcně rozlišoval. Zdá se jen, že vedle píšťaly, byl už tehdy svirěl to, cu dnes, totiž delší flétna se seříznutým okrajem a několika dírkám; (obr. 6. d). Příčná flétna (s otvorem po straně) byla sice známá ve starém světě a v Byzanci aspoň už od IX. stol., ba byzantský umělec jí v XI.' stol. nakreslil i na freskách Sofíjského soboru kijevského (obr. 1.), ale že by byla i u Slovanů užívána, není rovněž dokladů.77) Zvláštností, patrně jen slovanskou, jak vidno ze slov Rostena a Kar-dízího 78), byly v X, stol, dlouhé (až přes dva lokte) píšťaly ruské, jejíchž podobu snad udržely dlouhé (až přes 1% m) slovenské fujary (obr, 6, c) z Detvy a odjinud známé.79)
Doklady pro různé druhy píšťal počínají tedy u Slovanů v X. а XI. století. Že však byla flétna na Rusi známa již skoro 1000 let před tím, vidno z Plutarcha, jenž v I. stol, po Kr. připomíná o skyth-. ském knížeti Ateovi. že mu bylo ržání koně milejší, nežli zvuk flétny,80) jakož i ze zprávy výše citované o Hyperborejcích, severo-ruských barbarech, kteří posílali ode dávna na Delos obětí s flét-
73) Prívalov VIII. 246, 248, 256, 280 (v Rusí жалейка, сиповка, свирели, na Litvě a v Polsku srv. 248.). Na Balkáně jsou u Srbů a Bulharů дво)ница, глушннца, u Slovínců dvojka, di ple (Trojanovié Муз. пн стр. 21, Ma slov Оппс43, 46, 47.).
74) Prívalov VIII. 234. 235. V kurské gub. slula свпрЬлка nebo кувттпа, кувпчка, což Prívalov odvádí od stsl. cěvka, cěvica (240, 241, 258) a soudí, že byla i u starých Slovanů (258, 280). К flétně a siryngu antickému srv. Baumeister Denkm, 553, 561.
75) Prívalov VIII. 141, 240, 279—280. Praehistorické píšťaly známe už z neolithu (P. 1. c. 175) a paieolíthického magdalenienu a solutréenu (D e c h e-lette Manuel d' arch. I. 134, 203.)
76) Žití sv. Nauma (ed. Lavro v 9, 32). Pod. u Kyrilla Turovského, srv. výše str. 54.
77) Srv. o ní u Přívalová VIII. 211 sl. Podle něho do západní Evropy dostala se teprve v XV. stol. (280).
78) Srv. výše str. 52.
79) Medvecký K. Detva (Detva 1905) 236, Bartoš Dial. sl. I. 78, Prívalov VIII. 240, 276. (Obraz nakreslen podle exempláře v Národopisném Museu v Praze). Výraz fujara vznikl z rum. fluér (Berneker EW. 285).
80) Plutarch 'АтгосрВ-. ßaa. s. v. 'Axéac (L а t y š e v Scyth. I. 496). Sami Sky-thové však flétny neměli, (Schol, k Arist. Anal. IL, Plut. Eth. Symp. 5, Maxim Tyrský Log. XXIII. Srv. Laty šev 1. с. 384, 495, 592).
|
|