str. 70
dovského žaltáře jsme však viděli už jeden (dole v levo) a rovněž je jen jeden smyčcový nástroj mezi budoucími postavami Velislavovy bible vedle několika drnkacích (obr. 11.),
S tohoto stanoviska ovšem nemohu souhlasiti s těmi, kteří prohlašují smyčcové housle, spec. srbochorvátske gusle o 1—2 strunách s gudalem (smyčcem) za prastarý domácí produkt slovanský a soudí docela, že podobné nástroje arabské přejaty byly od Slovanů122). Od XIV. stol. objevují se tyto housle u Slovanů už častěji, vytvářejíce řadu lokálních tvarů, z nichž nej zajímavějším jsou jednak právě zmíněné a známé srbské гусле, jednak ruský гудокъ (гудочекъ, гудища vedle staršího смыки, смычки), nástroj s deskou plochou, hruškovité formy původně o dvou strunách, k nimž později přidána třetí o kvintu výše laděná, zatím co ostatní dvě zněly unisono. Gudok držen byl pravidelně dolu s lehkým opřením o koleno123). Ruské housle nynější podoby, t. zv, скрипка, скрипица, pl. скрипки s výkrojem po stranách, se 4 strunami a na prsou opřené vznikly podle Přívalová teprve v XV.—XVI. stol. vlivem západním124). Ale bližší historie r. gudku, skřipky, jakož i bandury, balalajky, domry, našich houslí, balk. gusli, líry, tambury, šarkíje, šazu, vijala atd. do této stati více nepatří. Čtenář ji najde v uvedených studiích Přívalová, Famincyna, Kuhače a Trojanovíče.
Další staré nástroje strunové.
Ale některé jiné strunné nástroje jsou staré a doloženy u Slovanů už pro X.—XII. století. Už arabské zprávy mluví u Slovanů
o dvou strunových nástrojích 12S) a texty XI__XII, vskutku vedle guslí
— kithary připomínají u Slovanů aspoň ještě výrazy λύρα, ψαλήριον, str. цъвница, търняя, пръгудьница, stč. k о b о z, a v Slově o pluku Igorovu probírá pěvec Boj an všemi 10 prsty nějaký strunový nástroj, odchylný od guslí.126)
Totéž pak ukazují nej starší fresky a miniatury. Domácí terminy mají nástroje tří: цъвница, търндя (též торндя, трьндя, терня) а пръгудьница, prvý odvozený od цъва, цъвь, č. céva ve smyslu struny127), druhý patrně od tbr n, č. trn (srv, ital. spino, spinetto)128), ale jak vypadaly, nedovedeme pověděti, poněvadž popisu jich nikde není. Vždy je jen termin prostě položen ve významu hudebního nástroje. První položen je už v kodexu Suprasílském za ř. λύρα129),
122) Tak soudí zejména Kuh a é Rad XXXVIII. 41 sl. 53, a Troj ano vi ć Муз- инстр. 9 sl. Kuhaé upíral Slovanům nástroje bicí v podobě ř. kithary nebo lyry (55) a i violu (chr. vijalo) i tamburu má za slova slovanská (1. c. 69 sl., 77, XXXIX. 94 sl.)
123) Srv. zejména staf N. Přívalová' Гудокъ (Зап. арх. Petr. V. 2, 62, 78, 92.)
124) Скрипочники připomínají se také teprve v XV. st. (Prívalov 1. с. 92). 125) Srv. výše str. 52.
126) Ed. Erben 1, 15. Srv. výklad u Famincyna Гусли 14, 21. (Pod. v Zá-donštině).
127) Srv. Berneker, EW. I. 128. Jméno přešlo později i na dechový nástroj. Srv. napřed str. 61, kde i doklady.
12S) Ku h ač Rad XXXIX. 107.
128) Kod. Supr. 418, 24, (Berneker li a), dále u Dan. III. 10 (Upyr), v přeneseném smyslu pak i v jiných textech XI. a XII. stol. (Srezněvskij III. 1448).
|
